Kvůli kůrovcové kalamitě, která postihla část lesů Národního parku (NP) Šumava, vyjadřují někteří autoři ve svých článcích obavy ze snížené retenční schopnosti šumavských lesů. Část z nich dokonce varuje před povodněmi.
Tvrzení, že suchý les zvyšuje riziko povodní a jejich intenzitu není podloženo žádnými údaji. Naopak dlouhodobé řady pozorování dokazují, že se odtokové poměry v povodí, kde dochází k usychání stromového patra, nemění. Odtok vody z povodí (např. povodí Modravského potoka) je úměrný srážkám a potokem protéká vždy stejné procento srážek (viz str. 105 v knize „Co vyprávějí šumavské smrčiny“,
H. Šantrůčková, J. Vrba a kolektiv).
Správa NP a CHKO Šumava se snaží retenci vody umělými zásahy zvyšovat. Od roku 1999 je realizován v NP Šumava Program revitalizace šumavských mokřadů - jeho cílem je vodu v krajině zadržet a nastolit přírodě blízký vodní režim.
„Jednoduše řečeno se více než o umělý zásah jedná o jakýsi ´návrat´ k původnímu fungování ekosystému zamezením rychlého odtoku vody z území budováním příčných překážek v existujících, v minulosti vyhloubených odvodňovacích strouhách,“ řekla Eva Zelenková, vedoucí sekce Výzkumu a ochrany přírody Správy NP a CHKO Šumava.
„Plánovanými a postupně realizovanými výsadbami chybějících dřevin přirozeného zastoupení šumavských lesů se v NP Šumava zvyšuje i stabilita lesa, a tím i nepřímo stabilita retenční schopnosti území,“ sdělil Petr Kahuda, vedoucí provozního oddělení sekce Péče o ekosystémy NP. O hrazení bystřin, jako o ryze technickém opatření, se v NP Šumava neuvažuje. Jednak proto, že se nejeví jako nutné - nedochází ke zvyšování odtoku z území - a také proto, že se retenční schopnost krajiny zvyšuje jinými (např. výše uvedenými) přírodě blízkými způsoby.
