Obnova Lochotínského parku v Plzni

Možná Lochotínským parkem občas procházíte, a kromě přemýšlení nad povinnostmi či plány na víkend si ničeho nevšímáte. Možná, že si také v Lochotínském parku občas sednete na jednu z mála posledních funkčních laviček, rozjímáte a rozhlížíte se po okolí. A tu vám vytane na mysli otázka... je-li to park, proč není na co se dívat a čím se kochat? Proč je tu tak málo hezkých stromů? Proč není kam si pohodlně sednout a proč si děti nemají kde hrát? A proč vůbec vypadá park spíše jako přestárlý les?

Tyto a další otázky si kladou nejen vnímavější občané, tyto otázky už dlouhou dobu trápí i městský obvod Plzeň 1 a Správu veřejného statku města Plzně (SVSMP) - správce Lochotínského parku. Teď se ovšem blýská na lepší časy: na SVSMP vznikla na konci února 2007 projektová dokumentace Obnovy Lochotínského parku (generální projektant: Architektonické studio Hysek, s.r.o.).
Přípravy trvaly poměrně dlouho, a to hlavně z toho důvodu, že Lochotínský park je velmi citlivým územím: z hlediska památkové ochrany je součástí Památkové zóny Horní Lochotín a z hlediska životního prostředí je chráněn jako významný krajinný prvek (VKP), jako součást územního systému ekologické stability (ÚSES) a část území je registrováno jako přírodní památka Kopeckého pramen (PP Kopeckého pramen). Bylo proto nezbytné věnovat se velmi důsledně přípravným pracím, zejména pak zkoumání historického vývoje parku, vyhledávání dobových obrázků a fotografií a průzkumu přírodních podmínek stanoviště (hydrologie, geologie, pedologie, geobiocenologie, dendrologický průzkum a další). Nechyběly ani průzkumy názorů návštěvníků parku a průzkumy současných potřeb v území.

SOUČASNÝ STAV PARKU

Lochotínský park slouží v dnešní době především jako "průchoďák" na tramvaj, do ZOO, na Vinice... ale jako cíl své procházky si ho zvolí málokdo. Není divu. Cesty jsou přísně asfaltové a ty přírodní, nezpevněné se mnohdy zcela vytrácejí. Z původních zajímavostí parku se dochovaly jenom Lochotínský pavilonek, do kterého stejně nelze vstoupit, busta pukrmistra Kopeckého, která se místo na město dívá do betonové terasy pavilonku, kamenné vodní koryto, v kterém se krůpěj vody zaleskne leda tak po dešti nebo poustevníkova jeskyně, dnes již opuštěná, bez sochy poustevníka. Z původní koncepce zeleně také moc nezbylo. Zatímco na počátku, po založení parku, dominovaly vzdušné stromové aleje lemující vycházkové cesty, které podporovaly množství volných průhledů na město, postupem času zahltil park takřka neprůhledný les. S plošným zalesněním se vytratily i malebné stromové skupinky a krásné solitéry, které park vedle stromových alejí utvářely.

NÁVRH OBNOVY LOCHOTÍNSKÉHO PARKU

Projekt zadala SVSMP plzeňskému "Architektonickému studiu Hysek". Na projektu pracovalo mnoho odborníků, znalců i pamětníků. A na podobě parku se jakoby zázrakem všichni shodují. Do Lochotínského parku by se měla navrátit stěžejní myšlenka, která stála při zrodu parku v r. 1834. Naši předkové totiž vůbec nebyli hloupí, ale jak se stále častěji přesvědčujeme, byli v mnohém citlivější a vnímavější ke krajině, kterou obývali, než dnešní pánovitá společnost.
A jak by měl Lochotínský park vypadat? Neměl by být ostře odseknut od svého okolí, jak je tomu dnes, ale měl by do okolí vplývat. Cesty budou logicky vedené, pohodlné a přitom z přírodních materiálů. Budou obnoveny některé atraktory parku, jako jsou různá posezení, vyhlídky a především kamenné koryto pod pavilonkem by opět mělo ožít proudem vody z Kopeckého pramene, který dnes nedůstojně ústí do kanalizace. Projekt řeší i erozi, která dnes odnáší půdu z horních svahů směrem dolů.

NÁVRAT VODY DO PARKU
Voda z Kopeckého pramene, původně s léčivými účinky, stála v 1. pol 19. stol. u zrodu myšlenky udělat z Plzně lázeňské město. Prameniště se nachází v současnosti za oplocením městské nemocnice Privamed a je nelítostně svedeno do kanalizace. Projekt navrhuje důmyslné jímání vody, které vyřeší i problémy s trvalým podmáčením části území nad ulicí Na Chmelnicích. Veškerá voda by se měla shromažďovat v podzemní retenční nádrži nedaleko Lochotínského pavilonku, odkud se bude řízeně vypouštět do obnoveného kamenného koryta pod pavilonkem. Voda z koryta dále poputuje do dvou nově navržených rybníčků u silnice Pod Vinicemi a zlepší tím trvale mikroklima vyprahlého parku.

CESTNÍ SÍŤ

Vedení cest by mělo být jasné a logické. Proto by měla být například zrušena část oplocení amfiteátru, která dnes chodce vyhání z hlavní horní parkové cesty na méně příjemnou asfaltku. Bude pak možno projít od ul. Karlovarské až na Vinice, aniž by byl člověk nucen vystoupit z parku. Mimochodem, právě tato cesta obnovuje historický stav, neboť je zakreslena už v těch nejstarších katastrálních mapách jako hlavní spojnice centra Plzně s Vinicemi. Plynulost této cesty podpoří navíc lávka přes kamenné koryto pod pavilonkem, takže z tramvajového podchodu budou moci lidé bez kličkování vplynout do parku. I lávky přes koryto jsou v parku původní, dříve bývaly dokonce tři. Usnadněn by měl být i průchod z ul. Karlovarské na ul. Na Chemlnicích, stejně jako cesta k ZOO. Všechny cesty jsou navrženy z přírodních materiálů; cesty v rovině jsou mlatové a namáhané cesty ve svahu jsou z žulových kostek.

OBNOVA HISTORICKÝCH MÍST

Nejatraktivnějším místem v parku by se mělo stát okolí Lochotínského pavilonku, protože právě pavilonek je poslední stavbičkou, která se z původních krásných lázeňských budov dochovala. Jeho důstojnost by mělo navrátit odbourání nepůvodní betonové terasy a vytvoření skromných nádvoříček na jeho severní i jižní straně. Kolem pavilonku zakvetou obnovené záhony růží, busta purkmistra Kopeckého zacílí svůj pohled zpátky na město a ožije někdejší kamenná vodní fontánka.
Nad Lochotínským pavilonkem je náznak cesty, o kterou už dnes pohledem nikdo nezavadí. Ale právě tato cesta byla kdysi nejdůležitější spojnicí Plzně a Lochotína, dokud její funkci nepřevzala Karlovarská třída. Toto torzo se chystá projekt obnovit pod názvem "Memento Kotíkovská", memento, které snad přinutí nejednoho zamyslet se nad tím, kde Plzeň byla, kterou cestou se ubírá a je-li tato cesta vždy správná a citlivá.
Obnoven má být i prostor kolem poustevníkovy jeskyně v parku. Kolem pískovcového sloupu před jeskyní by se měl navrátit vyvýšený záhon s květinami. Nad jeskyní, kde původně stávalo tzv. Chotkovo sedátko, je navržena Chotkova vyhlídka, která by měla umožnit výhled na krásné panorama plzeňského centra, jak tomu bylo v minulosti.
Nedaleko amfiteátru v ZOO, v místech, kde je dnes postupem času zarostlá navážka, je navržena tzv. vyhlídka s Artušovými stoly. Z navážky, na které se dnes hromadí leda odpadky, by měl vzniknout úhledný zatravněný kopeček s posezením na vrchu. Někdejší Artušovy stoly bylo možno v parku ještě v 90. letech 20. století spatřit.
Šnečí kopec je umělá zemní navršenina přimonínající vzdáleně šnečí ulitu. Takový kopec kdysi v parku stával, ale ani z historických pramenů již nelze zjistit, v kterých místech. Projekt ho umisťuje přibližně na střed rozlehlé louky západně od Lochotínského pavilonku. Šnečí kopec by měl být vysoký asi 10 metrů a jeho vrcholek by měl fungovat jako znamenitá vyhlídka do okolí.
KOUTEK PRO DĚTI
Aby byl park i k dětem přívětivý, vznikne na horní louce mezi Lochotínským pavilonkem a Šnečím kopcem velké dětské hřiště, kde si na své přijdou jak nejmenší děti, tak i odrostlejší dobrodruhové. Stát by tu měla například velká lanová pyramida, lanovka, různá houpadla a dokonce i dráha pro in-line bruslení.

TERÉNNÍ ÚPRAVY

Mimo již zmíněné modelace, jakými je Šnečí kopec či Vyhlídka s Artušovými stoly, by měly v parku vzniknout zatravněné terasy pod názvem přírodní amfiteátr. Jedno místo k tomu přímo vybízí, a sice část silně oderodovaného svahu nad ul. Pod vinicemi. Terasy tím vlastně citlivě reagují na stávající stav a navíc dají místu i pobytovou hodnotu. Na terasách se budou moci lidé povalovat, slunit, piknikovat... Současně budou terasy přírodního amfiteátru jakýmsi protikladem, až posměškem vůči naddimenzovanému kamennému amfiteátru v ZOO.
V ostatních částech parku by měly být pouze dorovnány výrazné nerovnosti, jako jsou např. jámy po odstraněných pařezech. Substrát bude doplněn i tam, odkud byl v důsledku špatného odvodnění parku vyplaven a kde proto dnes mají stromy zcela obnažené kořeny. Nový systém odvodnění by měl problém eroze trvale vyřešit. Tam, kde jsou souvislejší travnaté plochy, budou tyto zregenerovány.

NÁVRH ZELENĚ

Pohled na dnešní stromy v Lochotínském parku je vcelku smutný. Naprostá většina z nich má zhoršený zdravotní stav i vitalitu. Většina z nich vyrůstala v hustých porostech, kde neměly dostatek prostoru, světla, ani půdní vláhy. To proto nejsou zavětvené po celém kmeni jako zdravé stromy, ale vypadají spíše jako vytáhlé svíčky s čupřinou na vrcholu. Jedno je ale neoddiskutovatelné, stromy by měly být dominantní zelení parku.
Bylo tomu tak vlatně vždycky, pouze v jiné formě. V době po založení parku v r.1834 dominovaly parku košaté, stinné stromové aleje, které lemovaly po obou stranách hlavní parkové cesty. Meziprostory pak vyplňovaly prosluněné zatravněné svahy, jejichž plocha byla jen tu a tam rozbita malebnými skupinami stomů nebo krásnými solitérami. Postupem času však park pohltil porost, zprvu v důsledku nedostatečné péče způsobené nedostatkem financí, později i vinou módního trendu 2. pol. 19. století - plošného zalesňování. Kolem r. 1940 byl park dokonce jednoetažovým, hustým smrkovým lesem! Jak se však již několikrát ukázalo, plošné zalesnění v Lochotínském parku nefunguje. Oslabené, vytáhé porosty podléhají vždy znovu a znovu každému silnějšímu větru, který umocňuje stavba kamenného amfiteátru v ZOO. Ke všemu spoře zavětvené porosty ani nevypadají pěkně.
Proto se návrh snaží hledat cestu k původnímu stavu, který je dle všeho jediným možným fungujícím řešením, jež vyhovuje území strmého, suchého, jižně orientovaného svahu. Lochotínský park by měly opět ovládnout vzdušné stromové aleje podél cest a stromové skupinky a solitéry v jejich meziprostorech. Ale to bude trvat léta. Délka života člověka je totiž v porovnání délkou života stromu nicotná. Projekt se snaží pouze nastínit cestu, kudy je dobré se vydat. V žádném případě není v jeho moci radikální výměna stromového patra. Proto je i obnova navržená projektem citlivě rozdělena do 9 etap, mezi nimiž budou rozestupy několika let.
Náročnější květinové záhony se objeví jen na nejreprezentativnějších místech parku, a to především kolem Lochotínského pavilonku. Pavilonek obklopí záhon s bohatě kvetoucími pokryvnými růžemi, z kterého budou vyrůstat růže na kmíncích. Tímto se snaží projekt alespoň částečně obnovit původní rosarium. Letničkový záhon kolem busty Kopeckého zůstane ve stejné podobě, jak ho známe dnes. Kruhový záhon se záhonovými růžemi obklopí pískovcový sloup před jeskyní.

ZÁVĚREM

Projekt obnovy Lochotínského parku byl již několikrát představen zainteresované odborné veřejnosti a zdá se, že se líbí. Závěrem tedy nelze než vyřknout přání, aby úspěšný start byl korunován zdárným koncem. Tedy aby se zabránilo nedůstojnému chátrání části slavné historie města Plzně a aby se do Lochotínského parku navrátilo něco z jeho někdejšího lesku. A především, abychom tam jednoduše rádi byli.

PROJEDNÁNÍ PROJEKTU S VEŘEJNOSTÍ

Stávající projekt je zatím zpracován ve stupni "dokumentace k územnímu rozhodnutí". To znamená, že jeho realizace zatím opravdu není na pořadu dne. Teprve pokud bude tato dokumentace schválená, bude se zpracovávat další, mnohem podrobnější projekt. Nyní je tedy nejlepší doba na otevření diskuse, která by měla nastínit názory a připomínky všech zainteresovaných, jež pak mohou být do další dokumentace zapracovány.
Proto vyzýváme i Vás, zapojte se a vyjádřete svůj názor! Zatím jsou naplánovaná dvě setkání s veřejností, na kterých bude projekt představen:
→ 21.5. 2007 od 16:00 hod : projednání s občanskými iniciativami a ekologickými sdruženími (v budově SVSMP, Klatovská 12, II. patro - Loosův interiér)
→ 24.5. 2007 od 17:00 : veřejné projednání s občany (Lochotínský pavilon, Karlovarská 61, Plzeň)

Zpracovala: Ing. Klára Cílková, SVSMP

Komentáře