„Nalezli jsme malého ježečka. Co s ním?“ ozývá se každý podzim z telefonu několikrát denně téměř na všech Záchranných stanicích živočichů v Plzeňském kraji. Desítky až stovky ježčích mláďat jsou pak pracně a velice nákladně zimovány. Má to vůbec smysl? "Ptám se každý rok. Je opravdu dobré zachraňovat slabá mláďata, která by na základě přirozeného přírodní ho výběru zimu nepřežila? Kdybych neodolával náporu laické veřejnosti, už bychom jich měli ve stanici minimálně 200 a to ještě sezona ani pořádně nezačala. Nepodléhejte, prosím, všeobecnému šílenství a soutěžení ve sběru (záchraně) malých ježků z druhého vrhu. Podle mého názoru se totiž jedná o naprosto zbytečnou iniciativu, která těmto určitě zajímavým a krásným zvířatům spíše ublíží než pomůže. Jsem totiž přesvědčen o tom, že záchranou slabých a nemocných zvířat, která jsou dle letitého přirozeného výběru odsouzena k úhynu, přírodě příliš nepomůžeme," míní šéf plzeňské záchranné stanice živočichů Karel Makoň.
"Problematika ježčích mláďat z druhého vrhu je opravdu složitá. Nechci, aby můj dnešní příspěvek vyzněl jako výmluva, ale za léta praxe na Záchranné stanici v Plzni vím, na co se nejčastěji ptáte a jaká bude naše odpověď," tvrdí Makoň.
Ježci a podzim.
Ježek západní je relativně noční živočich, který potřebuje, ještě než teploty klesnou pod nulu, nasbírat co nejvíce potravy. Právě proto na podzim víc než kdykoliv jindy šramotí na zahradě u kompostu, pod dřevem, v křoví a trsech suché trávy. Není vzácností ho potkat třeba v sídlišti u popelnic, na vsi pak u kastrolu s krmením pro kočky, slepice a psy. Proto je vidět i v zástavbě a na místech, kde bychom ho nejméně čekali. Většina z nás ježka velmi dobře zná, a tak není divu, že při večerním venčení psa či podzimní procházce na nějakého snadno narazíte i vy. Většinou se jedná o zcela běžné případy, které nevyžadují žádné výrazné zásahy. Proto, než budete ježka chytat či burcovat okolí a kolegy, měli byste vědět alespoň některé základní věci:
- na našem území se nejčastěji vyskytuje ježek západní.
- ježek je volně žijící (divoké) zvíře, které pokud není nějakým způsobem handicapováno (lidskou rukou či civilizačními výdobytky), má v přírodě své místo a platí pro něj přirozené přírodní zákony.
- ježek má mláďata dvakrát do roka (na jaře a koncem léta), přičemž téměř všechna podzimní mláďata nepřežijí na základě přirozeného přírodního (neúprosného a letitého) výběru následující zimu.
- jarní mláďata a dospělí ježci zimu přežijí téměř všichni.
- minimální váha ježka pro bezpečné přežití zimy je 300 až 350g před začátkem zimy. Leckde uváděné hmotnosti 600 až 900g jsou opravdu přemrštěné a považoval bych takového ježka za těžce obézního!
- ježek se v přírodě živí převážně živočišnou potravou, to znamená hmyzem, slimáky, měkkýši, ptačími vejci, zdechlinami atd.
- ježka v zajetí lze krmit masovou konzervou pro psy či kočky, případně vařeným drůbežím nebo králičím masem s přísadou zeleniny, těstovin, ovesných vloček a rýže.
- jablka, hrušky a mléko nejsou hlavní složkou ježčí potravy.
- ježek má blechy a odblešit ho lze standardně užívanými prostředky na kočky či psy.
- chovat větší množství ježků v zajetí je velice náročnou a pro stanice hodně nákladnou záležitostí .
- největším problémem pro ježky není zima, ale jsou to otevřené studny, nezabezpečené šachty, skruže, sklepy či bazény. Desítky zvířat hynou právě v těchto leckdy nenápadných „pastích“ .
- hodně ježků bohužel uhyne i pod koly automobilové dopravy.
- ježci si zrovna tak jako veškerá volně žijící zvířata zaslouží naši pozornost, ohleduplnost a určitou formu ochrany.
- ježkům můžete pomáhat i Vy a vlastní iniciativě se meze nekladou.
Více informací k zimování ježků získáte na internetových stránkách spolku (www.desop.cz) a nebo na jakýchkoliv jiných stránkách o ježčí problematice.
