Napilno mají v těchto dnech rokycanští ochránci přírody provozující záchrannou stanici živočichů. Nastala doba mláďat a tak i několikrát denně vyjíždějí především pro nalezená mláďata různých druhů volně žijících živočichů. Ne vždy je však pomoc člověka na místě. Řada druhů nechává svá mláďata relativně bez dozoru, aby se k nim posléze vrátila a nakrmila je. A tak se často stává, že lidé najdou vypadlé ptačí mládě z hnízda či savčí mládě v trávě. Hlazení, sbírání a nošení domů těchto mláďat je však velkou chybou. V případě ptáčete je ještě jakási naděje vrátit mládě zpět rodičům či jej podložit do hnízda adoptivním pěstounům, ale v případě savčích mláďat / kuny, lišky, zajíci, veverky, srnčata … / je návrat do přírody téměř nemožný a z mláděte se stává doživotní chovanec potřebující lidskou péči.
"Uvědomme si to než-li sáhneme na roztomilé savčí mládě. I přesto, že díky sdělovacím prostředkům je osvěta veřejnosti na lepší úrovni než-li tomu bylo dříve, nevhodně odebraných mláďat z přírody v některých oblastech neubývá. Lze však konstatovat, že občas je odebrání mláděte z přírody skutečně poslední možností jak jej udržet při životě. Zvláště v těch případech, kdy se mládě zamotá do zbytků provazu, drátů či jiných nevhodných materiálů v přírodě. Pak je záchrana na místě, stejně tak jako v případě viditelných zranění na mláděti. Pokud však někde spokojeně leží či sedí není důvod jej z přírody brát. Je lepší z povzdálí sledovat co se bude dít, případně informovat myslivce či ochránce přírody, kteří mají dostatek zkušeností rozhodnout zda-li pomoci," říká rokycanský ochránce přírody Pavel Moulis.
"Uvědomme si však také skutečnost, že obecně 80 % mláďat všech druhů se nedožije druhého roku života. I když se nám to může zdát jakkoli kruté, v přírodě mají místo skutečně jen ti nejsilnější a člověk by do tohoto systému neměl příliš zasahovat, neboť může udělat víc škody než užitku," dodává.
