Po zápase měl trošku posmutnělý úsměv. A k tomu minimálně dva důvody. Jeho tým prohrál v Plzni vysoko 4:7 a on se vrátil na led, kde s tříletou finskou přestávkou trávil deset dlouhých sezón. Jenže teď ve žlutohnědém dresu Jihlavy. Pavel Vostřák, dlouholetý útočník Plzně, byl teď v západočeské metropoli jako host.
Dvaatřicetiletý Vostřák byl před začátkem sezony po letní přípravě vyřazen z kádru Plzně s doporučením, aby si hledal angažmá. Teď zakotvil v trápící se Jihlavě, které mají pomoci hlavně jeho obrovské zkušenosti. Plzeňské publikum mu dalo v průběhu zápasu několikrát hlasitě najevo, že na něj nezapomnělo. „Páável Vostřák,“ neslo se stadionem na přivítanou i na rozloučenou. „Ani jsem neměl možnost divákům poděkovat. Byli fantastičtí, jako v Plzni ostatně vždycky. Tak snad to napravím alespoň takhle, říkal po zápase plzeňským novinářům. A nezištně, v narážce na loňské vyřazení Pardubic v semifinále play off dodal: „Přál bych jim, aby měli zase důvod po sezoně slavit na náměstí. Zaslouží si to.“
Jihlava má podle Vostřáka dvě tváře. Tu domácí, která bývá úspěšná, a tu venku, totálně propadající. Jihlava totiž i po osmnáctém kole čeká na svůj první venkovní bodík! „Doma si věříme, bojujeme a rveme se. Venku mi připadá, že zjistíme až po první, někdy dokonce po druhé třetině, že se soupeřem se dá taky hrát hokej,“ zamýšlí se Vostřák nad hrozivou bilancí Jihlavy v zápasech na kluzištích soupeřů. V duelu s Plzní to byla podle zkušeného útočníka typická ukázka. „Katastrofální první třetina, kdy jsme jen díky Lukáši Hronkovi udrželi ucházející stav 0:1, pak nastala smršť, kterou jsme jakoby čekali a když jsme začali zvedat hlavy, už bylo pozdě.“
Přitom právě Vostřák měl za stavu 4:2 pro Plzeń v jihlavské minutu a půl trvající přesilovce pět na tři na hokejce důležitý gól. „To byla smůla. Tomáš Duba mi tam sáhnul do střely. Škoda,“ zalitoval okamžiku, který možná mohl zápas zdramatizovat.
Po utkání ostřílený bard seděl skromně vedle bývalých spoluhráčů. „Měl jsem na sobě jiný dres, převlékal se v jiné kabině. Hrál jsem na domácím ledě proti domácím,“ vysvětloval nezvyklé pocity. Ale už bez nostalgie dodal. „Život jde dál. Co mě teď mrzí nejvíc je, že jsme tu neuhráli přijatelnější výsledek.“
