Necelých 40 % českých párů spravuje rodinné finance z oddělených účtů, zhruba 30 % dotázaných preferuje společné konto a zbytek párů vsadil na kompromis – každý má svůj účet a k tomu vedou jeden společný. A jak to máte u vás doma vy?
Finance patří k nejčastějším důvodům hádek mezi partnery. A je jedno, jestli máte peněz hodně, nebo naopak málo.
Pokud si řešíte každý své peníze samostatně, má to výhodu v tom, že si nemusíte před partnerem obhajovat každou utracenou korunu. Není zde žádná závislost, ale zase máte menší přehled o rodinné finanční situaci a také, v případě více bankovních účtů, utratíte dost možná více peněz za bankovní poplatky. To jsou obvykle první pro a proti, která člověka napadnou u varianty na sobě nezávislých partnerských financí. A ty další?
Jsou tu ale i další aspekty, na které je třeba myslet. Nestojí-li vztah na oboustranné důvěře, může mít jeden z partnerů pocit, že druhý před ním něco tají – své úspory, výši svého platu nebo případně dluhy. Rozdělené finance mohou působit neplechu i v případě velkého rozdílu v platech obou partnerů. Zvláště pokud je v soužití nastavený model „fifty fifty“ – tedy, že každý na společné výdaje přispívá přesnou polovinou, navzdory rozdílným příjmům.
Každý to má jinak, ale úplně oddělené finance partnerů či manželů mohou bez větší trhliny fungovat do doby, než do života vstoupí děti. Finanční toky se pak rázem změní – jak tím, že jeden z rodičů zpravidla přestane vydělávat, tak i množstvím položek, za které najednou musíte utrácet. Udržet v takovém případě model samostatných účtů může být podstatně těžší, a nabízí se tak řešení v podobě zlaté střední cesty – doplnění vlastních účtů ještě jedním společným, který pokryje běžné výdaje na chod domácnosti a péči o ratolesti.
Kdo má přispívat víc?
Podle odborníků by měl do společné kasy přispívat víc ten, kdo víc vydělává. Pokud je v platech opravdu velký rozdíl, pak by společné výdaje měl uhradit všechny a druhému by měl jeho výdělek zůstat jen na jeho osobní potřeby. Oba partneři nicméně musí umět ohodnotit přínos toho druhého. Toto se týká například maminek na mateřské dovolené, které sice nepracují v zaměstnání, ale „šichta“, kterou mají doma, si s pracovním vypětím ani v nejmenším nezadá.
Společný účet většinou znamená větší přehled ve výdajích, samostatný pro každého z partnerů pak větší volnost a svobodu v tom, za co bude utrácet.
A jak je to s jedním čistě společným účtem, který preferuje zhruba jedna třetina Čechů? Chodí-li obě výplaty na jeden účet, pravděpodobně ušetříte za bankovní poplatky, které byste platili v případě dvou, nebo více účtů zbytečně vícekrát. Nemusí jít o závratné částky, často jsou to jednotky korun. Když je ale znásobíte 12 měsíci a právě těmi dvěma až třemi rodinnými účty, naskáče to…
S jedním společným účtem také snáz identifikujete, zda neplatíte zbytečně nebo dvakrát za některé položky. Respektive, zda by se někde výdaje nedaly snížit. Typicky budete spíš řešit, když se vám na jednom účtu potkají dvě až tři předplatné za podobné služby, které v součtu měsíčně stojí třeba i tisíce, a to jen proto, že každý z partnerů platí tu svou a nevidí celkovou sumu. Stejně tak budete mít reálný přehled třeba i o tom, kolik společně každý měsíc utratíte za zábavu nebo návštěvy restaurací.
Společný účet je v mnohém zkrátka efektivnější, protože máte všechny své příjmy i výdaje pohromadě a můžete tím pádem své hospodaření lépe analyzovat a následně řídit dle potřeby. Mínusem je samozřejmě do jisté míry ztráta osobní svobody. Jednak partner vidí vaše soukromé útraty a do hry vstupuje i nepříjemný pocit, když si ze společného „vyhodíte z kopýtka“ jen pro své potěšení.
Mimochodem, pokud je v domácnosti jen jediný účet, nejčastěji se o výdaje stará ten, který zajišťuje běžný chod domácnosti. Nikoli ten, kdo má vyšší příjem.
Češi jsou ve sdělování výše svého výdělku upřímní a ve vztahu o tom valná většina z nich bez ostychu mluví. Zhruba 80 % dotázaných nemá problém přiznat, kolik vydělávají peněz. Každý sedmý pak prozradí alespoň přibližnou hodnotu svého platu. Větší tajnůstkáři jsou v tomto ohledu věkové skupiny 45 až 53 let. Naopak mezi mladými do 26 let panuje naprostá otevřenost.
Také o svých nákupech s partnery běžně mluví valná většina lidí a ani nákup dražších věcí před sebou netají. Dvě pětiny Čechů se dokonce před pořízením například auta nebo domácího spotřebiče se svým partnerem poradí.
V čem jsou ale Češi větší tajnůstkáři jsou případné úvěry. Někteří partneři o svých půjčkách neříkají úplnou pravdu, případně je zatajují úplně. Podle dat z roku 2020 se více než třetina oslovených o případné půjčky partnera nebo partnerky ani nezajímá.
Někteří odborníci proto radí si před svatbou sjednat předmanželskou smlouvu. Každý z manželů pak odpovídá pouze za své dluhy a jen ve vztahu ke svému majetku. V opačném případě si s novým partnerem berete i jeho dluhy. A to samé pak platí i v případě rozvodu. S rozdělováním majetku si dělíte i dluhy napůl.
A jak jste na tom vy? Vnímáte partnerské finance podobně jako většina Čechů, nebo s partnerem máte nastavení rodinné kasy úplně jinak?
