Po téměř sto letech se do centra Plzně natrvalo vrací voda. Město dokončilo obnovu Mlýnské strouhy, která je součástí postupné regenerace zeleného prstence kolem historického jádra. Dnešního slavnostního otevření Mlýnské strouhy se vedle představitelů města zúčastnily také desítky občanů.
U zrodu myšlenky vrátit do centra města vodu byla také radní města Helena Matoušová, do jejíhož resortu starost o zeleň patří: „Na obnově této části sadového okruhu pracujeme již od roku 2008. Po zhruba roční projektové přípravě, která musela mimo jiné technicky vyřešit navrácení vody, následovaly zemní a stavební práce. Do obnovy této krásné části historického jádra město investovalo 65 milionů korun.“
Umělá nádrž v Mlýnské strouze má objem zhruba 2 tisíce m3 a voda, kterou sem z řeky Mže přivádí nově vybudovaná čerpací stanice ve Štruncových sadech, se v ní vymění přibližně po dvou týdnech. S touto vodou se zavlažují nejen trávníky a veškerá vegetace v parku, ale i trávník na fotbalovém hřišti Viktorie Plzeň. Zpátky do řeky odtéká historickou stokou a městskou kanalizací.
Nejvhodnějším místem pro návrat vody bylo mělké údolí pod Pražským mostem. „Na cestu podél jezírka jsme použili staré tzv. „plzeňské desky“. Tyto žulové desky s těžkým „břichem“ nahrazuje při rekonstrukcích nová dlažba a jsem ráda, že jsme jim našli další uplatnění,“ vysvětluje radní Helena Matoušová. Těší ji, že přibylo další příjemné místo k relaxaci, posezení i procházku s dětmi: „Barevné plastiky slouží dětem nejen k sezení a prolézání, ale i k pobavení a objevování. Jejich autorka, Tereza Damcová vytvořila společně s Pavlem Pražákem hudební koláže, které plastiky ozvučily. Mají nejen dětským návštěvníkům připomenout smyslové i citové vnímání pohádkových příběhů,“ dodává plzeňská radní.
Součástí slavnostního otevření Mlýnské strouhy bylo také odhalení busty plzeňského rodáka, hudebního skladatele Václava Trojana, známého především jako spolupracovníka Jiřího Trnky. Tu vytvořil akademický malíř Jaroslav Šindelář.
Mlýnská strouha kdysi protékala za opevněním středověkého města a přiváděla vodu z Radbuzy do Panského mlýna. Podél ní bývala promenáda se stromořadím, které společně s pozdně gotickým kamenným Pražským mostem z roku 1520 ozdobeným barokní pietou, tvořila romantické zákoutí starého města. Říkalo se mu „plzeňské Benátky“. Kvůli nové regulaci a přemístění jezu na Radbuze město nechalo Mlýnskou strouhu zasypat. Odkryté zůstaly kamenné oblouky na severní straně Pražského mostu. Přestože byly sady vyhlášeny kulturní památkou, dočkaly se dalších zásahů, které jim příliš neprospěly. V letech 1973 – 77 se zde pokládal teplovod a stavba silničního průtahu z roku 1980 mohutným náspem narušila přirozenou návaznost parku na Štruncovy sady.
