Téměř 10 let jezdí členové plzeňské záchranné stanice živočichů rok co rok zhruba v polovině měsíce června pravidelně kontrolovat a kroužkovat mláďata motáka pochopa na Tachovsko. Jedná se zpravidla o tří až čtyřdenní akci, kdy jezdí od rybníka k rybníku, sledují průběh hnízdění a výskyt dospělých ptáků. Nejčastěji je můžete potkat na rybnících kolem Tachova, Boru, Tisové a Plané. "Kontrolujeme celkem 6 rybničních oblastí a něco kolem 28 rybníků. Zatím co na některém rybníce pochopi mizí, na jiných se jejich populace zvedá a nebo dlouhodobě drží na velice slušném počtu. Vše je závislé hlavně na potravní nabídce a kolem rybníka vhodných zemědělských plochách. Tam, kde jsou louky, pastviny a pole s hrabošem polním je počet párů i mláďat na hnízdě vyšší, na druhou stranu tam, kde je řepka a nebo kukuřice, je pochopů mnohem méně. Naštěstí Tachovsko je stále krajem zemědělským, bohatým na pastviny, a tak je zde populace motáka pochopa v Plzeňském kraji jednoznačně nejpočetnější," líčí šéf zvířecích záchranářů Karel Makoň.
Moták pochop, středně velký dravec patřící do skupiny motáků (známe ještě motáka pilicha a motáka lužního). V minulosti poměrně vzácný pták, dnes druh na vzestupu, každopádně však zvláště chráněný živočich patřící do skupiny ohrožených druhů. Moták pochop je tažný pták. Na území naší republiky přilétá koncem měsíce dubna, hnízdo si staví z menších větví stromů a z trávy většinou v rákosí nad vodou a snáší nejčastěji 4 – 6 čistě bílých vajec. Samice sedí na vejcích od prvního dne, a tak se mláďata pochopů líhnou vždy postupně. Proto není problém najít na jednom hnízdě mládě čerstvě vylíhlé, přičemž jeho sourozenci je už třeba týden. Tento věkový odstup pak umožňuje rodičům vyvádět mláďata postupně, což je při výuce lovu určitě výhoda. Počet vajec a mláďat na hnízdě je závislý na aktuální potravní nabídce, kterou je v 90% hraboš polní a drobní vodní hlodavci. Loví na pastvinách v blízkosti vod, v rákosí, polích s obilím či v travinách. Na rozdíl od všech ostatních dravců mají motáci dlouhé tenké nohy, prsty i drápy. Právě ty jim spolu s jejich nízkým, plachtivým a motavým letem pomáhají při lovu zejména ve vysoké trávě či obilí. Po vyhnízdění opouštějí pochopi naše území a létají zimovat až do Afriky. Právě díky kroužkování pak ochranáři mají důležité informace o přesunu a tahu jednotlivých ptáků.
Další pro motáky pochopy zaslíbené oblasti jsou na Katovsku, Horažďovicku a Plzni - jihu. Ostrůvkovitý a spíše nárazový výskyt je pak na Plzni – severu (Mariánský Týnec, Vysoká Libyně, Heřmanova Huť) a úplně nejhůře je na tom Plzeň. Ta sice měla svou poměrně slušnou populaci na kaskádě Boleveckcých rybníků (Kameňák, Senečák, Malý Bolevák), ale ta byla naprosto vyhubena rychle se rozšiřujícím norkem americkým.
Největším nepřítelem motáka pochopa je právě norek americký (nepůvodní, bohužel však hodně se rozšiřující druh, uniklý z farmových chovů), který systematicky likviduje nejen snůšky, ale i na hnízdě sedící samice či mláďata. Norek americký zlikvidoval všechna hnízda motáků pochopů a nejen jich právě na Bolevecké kaskádě a loni i na Přehýšovském rybníce u Heřmanovy Huťě.
Dalším úhlavním nepřítelem motáka pochopa je však i člověk a jeho nenávist ke všem dravcům. "Ještě dnes bohužel máme lokality, kde dochází k úmyslnému ničení vajec lidmi, zejména ze strany myslivosti. Na Tachovsku je jednou takovou lokalitou poslední tři roky Úšava. Dlouhá léta stanoviště minimálně dvou hnízdících párů motáka pochopa, od doby, kdy na se na rybníku objevily budky pro divoké kachny, zásyp, a přístupové lávky nad vodní hladinu, nacházíme každým rokem pouze prázdná hnízda. To samé platí i o lokalitě u Zadního Chodova, kde jsme dokonce předloni šetřili i zastřelená mláďata. Neúspěšná hnízdění jsou i všude tam, kde mají myslivci většinou uměle vysazené divoké kachny," konstatuje Makoň.
Na druhou stranu je podle něj však třeba říci, že jsou i myslivci a myslivecká sdružení, kde ochranu přírody a význam dravců v honitbě chápou. Pravda, není jich mnoho, ale přibývají, jsou a leckdy i ochraně přírody výrazně pomáhají či pomohli.
