Ničivé záplavy v roce 2002 přinesly v Plzeňském kraji paradoxně i něco dobrého - vznikla terénní krizová služba diecézní charity. V republice je ojedinělá. Je k dispozici 24 hodin denně, její pracovníci jsou schopní dojet v celém regionu na místo neštěstí a pomáhat lidem při povodních i dalších krizových situacích, jako jsou požáry či tragické dopravní nehody. Tým pěti pracovníků a dvacítky dobrovolníků zprostředkuje materiální pomoc a nabízí psychosociální pomoc při překonávání následků neštěstí. Úzce spolupracuje s integrovaným záchranným systémem, řekl Karel Šimr z Terénní krizové služby.
"Po ukončení povodňového projektu jsme přemýšleli, jak využít zkušeností, které jsme nabyli, lidí, které jsme získali do povodňového týmu. Jak využít určitého materiálního zázemí i zvýšené vnímavosti k tomu, že neštěstí se dějí kolem nás denně," řekl Šimr. Ačkoliv záplavy před pěti lety byly tragické, denně se odehrávají i další tragédie - požáry, při nichž lidé přijdou o blízké i o majetek, či smrtelné dopravní nehody.
"Lidé v těchto situacích mají podobné potřeby jako při záplavách, často jsou akorát mnohem víc opomíjené, protože pozornost společnosti a médií není taková," míní Šimr.
Po povodních pomáhal tým pracovníků a dobrovolníků plzeňské charity téměř dva roky. V prvních chvílích to bylo roznášení potravin, čisticích prostředků, vysoušečů i manuální práce, rozdávání nábytku a potravin z charitního skladu, později rozvoz nových spotřebičů a sanačních omítek. Charita se podílela i na stavbách nových domů a náhradního ubytování po celém kraji, celkem v regionu poskytla pomoc za víc než 80 milionů korun.
"U povodní se ale ukázalo, že hodně lidí se snadno stane na materiální pomoci závislými," uvedl Šimr. Pracovníci krizového týmu proto věnují stejnou měrou pozornost i psychologické pomoci. Radí, jak vyplnit žádosti o příspěvky, pomáhají vyřídit pojistky, zničené dokumenty, v případě tragických událostí pomohou třeba i se zajišťováním pohřbu. Snaží se ale nedělat za člověka postiženého neštěstím vše. Vědí, že větší cenu pro něj má vědomí, že dokázal situaci překonat sám, i když s pomocí a radou jiných.
"Snažíme se být jakýmsi mostem k překonání události, ty lidi provázet situací, ale přesto jim nechávat prostor, aby se s neštěstím vyrovnali, smířili a dokázali jít dál," popisuje Šimr. Pro pomoc je také důležitá empatie okolí, pomoc od nejbližších lidí - sousedů, obce a podobně. O tom, že právě psychická opora a pomoc v obtížné situaci lidem po povodních velmi pomohla, svědčí i děkovné vzkazy, které jsou dodnes na internetových stránkách krizové služby.
Délka pomoci je různá, většinou nepřesahuje jeden rok. Přitom právě rok od události bývá pro lidi velmi důležitý mezník - v dobrém i špatném smyslu. "Znamená to, že prožili první Vánoce, první narozeniny. Roční výročí hodně jitří city," řekl Šimr. Přináší například vyšší rizika pokusů o sebevraždu, na druhou stranu ale člověk jaksi uzavře celý rok života s tragickou událostí.
Pracovníci krizového týmu vědí, že postiženým lidem také pomáhá pomáhat. Pokud mají zájem, rádi přivítají jejich nabídku pomoci. Jen to, že mohou například dalším obětem nějakého neštěstí svěřit svoje zkušenosti, pomůže oběma stranám.
