Už 11. slavnostní předávání asistenčních psů pro tělesně handicapované se koná v sobotu v Třemošné u Plzně. Cílem společnosti Pomocné tlapky je výcvik a předávání asistenčních psů zdarma do dlouhodobého užívání tělesně postiženým lidem, zejména částečně nebo zcela upoutaným na invalidní vozík, nevidomým i neslyšícím a lidem se záchvatovými onemocněními.
Asistenční psi mohou částečně nahradit službu osobních asistentů nebo rodinných příslušníků a snížit závislost tělesně postižených na jejich péči, zvýšit samostatnost a sebevědomí a tím umožnit těmto lidem aktivně a plnohodnotně se zapojit do běžného života a zlepšit navazování komunikace s okolím.
Výcvik asistenčních psů je ze všech typů výcviků nejnáročnější a narozdíl od výcviku vodících psů pro nevidomé se na něj nevztahuje státní příspěvek. Celková částka na výcvik asistenčního psa přitom dosahuje až 220 000 Kč. Naše společnost je financována bez podpory státu. Finanční prostředky získáváme výhradně formou darů , grantů, z veřejné sbírky a vlastní výdělečnou činností.
Působení organizace je celostátní, se snahou pomoci každému, kdo se na ni obrátí. Význam mají však i aktivity regionální.
Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky existují již 10,5 roku. Společnost předává již jedenáctou skupinu nu psích asistentů. Za 10 let oficiální existence jsme vycvičili a předali zdarma do užívání116 asistenčních psů, kteří splňují ty nejnáročnější mezinárodní testy .
Všechny asistenční psi a šikovní společníci ovládají desítky standardních povelů -
základy poslušnosti- sedni, lehni, zůstaň…
- povely potřebné při pohybu na veřejnosti- vpravo, doleva, stůj, otoč se, jízdu na pohyblivých schodech, cestování autem, MHD….
Speciálních povelů-dovedností-podávání předmětů spadlých na zem,zapomenutých na stole,gauči
- otevírání- zavírání dveří, rozsvěcení/ zhášení světla,
- pomoc se sebeobsluhou- sundání ponožek, rukavic, čepice, svetru, kalhot
rozepnutí zipu, sundání brýlí
- vytažení polštáře, stažení deky,natahování křečovitých nohou,vrácení ruky na ovladač el. vozíku, vrácení nohy spadlé z postele zpět na postel….
Přehled asistenčních týmů kteří se účastní slavnostní promoce, každý tým napsal o sobě představení
1) Martin Přikryl a Agda
Desetiletý Martin žije s maminkou a prarodiči ve Vanovicích na Blanensku. Kvůli svalovému onemocnění je upoután na vozík. Od února loňského roku je mu skvělou společnicí a pomocnicí flat-coated retrievřice Agda. Doprovází jej nejen při procházkách, ale tráví s ním i hodiny v místní základní škole, kde Martin navštěvuje 3. třídu. Martin oceňuje otvírání dveří, podávání předmětů a hlavně chvilky, kdy spolu polohují a mazlí se. Maminka si pochvaluje synovu větší samostatnost, dříve totiž Martin nechtěl zůstávat ani chvilku v pokoji sám, od té doby, co má u sebe Agdu, tento problém zcela odpadl. Agdu si krom Martina zamilovali i ostatní členové domácnosti, kontakt se psím pomocníkem jim přináší rozveselení a nové zážitky.
2) Ivana Řeřichová a Beny
Jmenuji se Ivanka Řeřichová, je mi 14 let a chodím do 7. třídy na 3. ZŠ Cheb. Asistenčního psa jsem si přála, protože se mi líbil. Tak jsem přemluvila mamku a ona o něho požádala.
Od Pomocných tlapek jsem dostala Benny, už jí je 2,5 roku a mám ho skoro rok. Jsem moc ráda, protože mi hodně pomáhá – podává mi věci, když mi spadnou a otvírá dveře. Taky mi přinese noviny, když si je chci přečíst, nebo mi podá boty. Chodí se mnou do školy a učitelům i spolužákům se taky líbí. Benny je hodná a ve škole odpočívá na podušce u mojí židle. Taky začala se mnou spát v posteli. Nejdřív leží vedle mě na polštáři a pak si v průběhu noci lehne k mým nohám. O víkendu spolu spíme i do 9 hodin. Byla jsem s ní na očkování a pan doktor jí ostříhal drápky. Pak už se to maminka naučila sama. Stříhá jí je jen malinko, protože má strach, aby nezačala Benny krvácet. Když mám Benny, tak tolik nepotřebuji mamku a ona si může odpočinout. Taky se mi líbí, když jdeme spolu do obchodu, protože si myslím, že tam Benny chodí ráda. Chová se tam radostně. Říká Iva
3) Nikola Hájková a Zorka
Je mi 16 let, navštěvuji poslední ročník základní školy a od narození mám DMO. Nápad pořídit si domů asistenčního psa vzešel čistě z mé hlavy. Rodiče o tom vlastně zpočátku neměli ani tušení. Prostě jsem jednoho dne z ničeho nic naratila na internetu na webové stránky Pomocných tlapek, proklikala se profily všech asistenčních týmu... A pak už nebylo co řešit. Kontaktovala jsem paní ředitelku s tím, zda by mi neposlala žádost o asistenčního psa. Tu jsem obratem obdržela. Mezitím jsem rodiče se vším seznámila. Jednoduše jsem je postavila před hotovou věc. A tak začal běh na dlouhou trať. Od podání žádosti do dne, kdy mi přišla pozvánka na osobní pohovor, uuplynul téměř rok. Potom přišlo sevičování... Dnes už je to téměř sedm měsíců ode dne, kdy jsem si Zorku přivezli domů. Za tu dobu se naše blondýnka ve všem zdokonalila - od podávání spadlých předmětů ze země, přes sundávání ponožek až po přitažení peřiny či zvednutí hlavy... A jak se mně samotné změnil s příchodem Zorinky život? Hlavně v tom, že stále nemusím nikoho volat, když chci něco podat, sundat nebo otevřít... I když se nikdy úplně nezbavím závislosti na pomoci druhé osoby, Zori tento problém alespoň z části eliminuje. Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, že z malého psího miminka vyrostla tak šikovná asitentka. A zvláštní dík patří sponzorovi, bez kterého by nikdy Zorka nepřišla do naší rodiny. No a na úplný závěr bych chtěla popřát Pomocným tlapkám hodně šikovných pejsků a spokojených klientů i v dalších deseti letech.
Napsala Nikola Hájková
4) František Pražana a Cyril
Františkovi je 62 let, pejska Cyrila mám od konce listopadu 2010
Cyril je milý společník i pomocník - pomáhá mi podat různé předměty, které mi často padají a s obtížemi je zvedám, vyslíká mě atd. S jeho příchodem došlo k pozitivní změně v mém životě. Tento kamarád je pro mne balzámem na nervy řekl pan František
5) Sarah Celá a Dag
SARAH ŘÍKÁ:BYDLÍM NA VYSOČINĚ V OBCI JIHLÁVKA.
MŮJ TĚLESNÝ HANDYCAP JE , ŽE MÁM OD NAROZENÍ FOKOMÉLIÍ OBOU HORNÍCH KONČETIN. TO JEST POSTIŽENÍ - "ŽE MÁM OBĚ (RUCE) PACINKY BEZVLÁDNÉ, KTERÉ NEZVEDNU A JEN MINIMÁLNĚ POHYBLIVÉ. JSOU 10 - 12 CM DLOUHÉ.
SAMA SE NEOBSLOUŽÍM A POTŘEBUJÍ POMOC ASISTENTA A TO VE VŠECH SMĚRECH.
KDYŽ JSEM SE POPRVE .DOZVĚDĚLA O POMOCI ASISTENČNÍCH PSŮ, ZAŽÁDALA JSEM SI O NĚJ U POMOCNÝCH TLAPEK. NA PRVNÍHO ASIST. PSA - JENNYHO JSEM ČEKALA 2 ROKY.CVIČITEL MUSEL VYBRAT TAKOVÉHO PEJSKA, KTERÝ BUDE HODNĚ TRPĚLIVÝ A BUDE DRŽET PŘEDMĚT TAK DLOUHO, DOKUD SI HO OD NĚJ NEVEZMU.
ASISTENČNÍ PEJSAN SE JMENOVAL JENNY. MĚLA JSEM HO ASI 8 LET. BYLI JSME BEZVA SEHRANÁ DVOJKA BOHUŽEL, MINULÝ ROK 2010 TĚŽCE ONEMOCNĚL A KRÁTCE NA TO ODEŠEL.( DO PSÍHO NEBE.) JEHO ZTRÁTA, MĚ DĚSNĚ ZASÁHLA.! BEZ JENNYHO A JEHO POMOCI JSEM BYLA UŽ NADOBRO ODKÁZÁNA OPĚT NA ASISTENTKU. PO ODCHODU JENNYHO MI ASI PO MĚSÍCI VOLAL JIRKA TOMÁŠŮ, ŽE MAJÍ PRO MĚ VYTIPOVANÉHO PSA, ŽE MÁM PŘIJET SI JEJ VYZKOUŠET. CHTĚLA JSEM VĚDĚT JESTLI VYPADÁ PODOBNĚ JAKO JENNY. A BYLO MĚ ŘEČENO, ŽE SE MÁM NECHAT PŘEKVAPIT. KDYŽ JSEM ASIST. PSA POPRVÉ UVIDĚLA, BYLA JSEM Z NĚJ NADŠENÁ ! NOVÝ ASISTENČNÍ PEJSAN SE JMENUJE "DAG " A POMÁHÁ MI S VYSLIKÁNÍM TRIČEK, PONOŽEK, KALHOT, ROZEPÍNÁ BUNDY A VŠEHO CO JE NA ZIP, PODÁVÁ ZE ZEMĚ UPADENÉ PŘEDMĚTY NAPŘ: V DOMÁCNOSTI VEŠKERÉ KUCHYNSKÉ NÁDOBÍ VČETNĚ PŘÍBORŮ, OTEVÍRÁ ŠUPLÍKY,VYTAHUJE PRÁDLO Z PRAČKY, PODÁVÁ KOLÍKY NA PRÁDLO A PRÁDLO Z KOŠE KTERÉ JE NA POVĚŠENÍ.
JE VELMI ŠIKOVNÝ A JSEM MOC RÁDA, ŽE HO MÁM A ŽE MI POMÁHÁ .DĚKUJÍ SPOLEČNOSTI POMOCNÝM TLAPKÁM VŠEM SPONZORŮM, KTERÍ SE MĚ SNAŽÍ VŠESTRANĚ POMOCT A USNADNIT MI ŽIVOT S ASISTENČNÍM PSEMI.
6)Kuchyňková Natálie a Vendy představení z úst maminky
Jsme 5-ti členná rodina z Vracova u Kyjova..I když co máme Vendy, tak většinou říkám, že jsme 6 -ti členná.Vendy totiž nebereme jako psa, ale jako dalšího člena rodiny. V květnu to bude již rok, co Vendy bydlí u nás v domě.Nemůžu říct, že by se náš život natolik změnil příchodem Vendy k nám..Život celé rodiny se změnil příchodem těžce postiženého dítěte. Proto jsme si pořídili Vendulku, aby byla dobrým pomocníkem a kamarádem pro naši dcerku Natálku. Natálka je 6- ti letá holčička, je ze dvojčat.Její dvojče Anetka..je zdravá. Pak máme ještě nejstarší Kristýnku...15 let. Hlavou rodiny jsme my s manželem současně. Marek 38 a Lenka 36. Určitě mi dá každý za pravdu, že všichni rodiče dětí s určitým typem handicapu..se snaží pro své dítě udělat cokoliv. Proto jsme pořídili Natálce kamaráda a nelitujeme. Natálka..dítě, které si samo neumí hrát, má najednou po svém boku někoho , kdo ji chrání, hlídá, dává pusinky, olizuje a zahřívá. Dokonce když Natálka na Vendy leží, tak ji mačká srst a snaží se ji vzít do ruky.Protože je Vendy opravdu dobře vychovaný pes..nic si bez svolení nevezme. Když scházíme ze schodů, ví, že první jdeme my a až jsme dole, tak teprve schází Vendy.
Všechno ji stačí říct, jednou-dvakrát. Nikdy si sama nedovolila vzít něco ze stolu. Pokud Natálku přebaluji..tak už Vendy stojí u stolu a vrtí ocasem. ví, že bude následovat podání čisté plíny a použité odnesení do koše. Nejvíce mi pomůže otvírání dveří. Hlavním vrátným je u nás Vendulka. Přes sklo se podívá ven a zjistí, kdo tam stojí. Známým otevře. Pokud stojí venku cizí osoba, tak čeká na můj povel. Kamarádi a známí už si zvykli, že chodí otvírat Vendula. Ve volném čase jezdíme na výlety, na bruslích, procházky. Na Silvestra jsme byli i na horách ..samozřejmě s Vendulou.
Člověk si musí hlídat přes den pouze jídlo a vyvenčení psa. Jídlo podáváme každý den ve stejnou dobu a vyvenčení u nás probíhá tak, že otevřeme dveře na zahradu a Vendy sama utíká vykonat potřebu a poté se vrátí ke dveřím. Někdy se sice zapomene s naším kocourem..jejím kamarádem Mikinem.. Z toho jsme měli nejprve strach, jak si zvyknou na sebe. Ze strany Vendy problém nebyl, ale kocour už má léta a je zvyklý, že celé teritorium patřilo pouze jemu.Do měsíce z nich byli kamarádi.
Večer, kdy všichni jsou spát..tak Vendy tráví čas s námi dospěláky. Potrpí si na chválu a snad poprvé v životě vidím psa se smát. Jsme rádi, že je u nás šťastná a nejvíce nám srdíčko poskočí, když vidíme šťastnou i naši Natálku. Protože nebýt Natálky..nikdy bychom nepoznali na vlastní kůži..že to, co se říká.."nejlepším přítelem člověka je pes "...není pouze povídačka, ale realita.
A častokrát, ve volných chvílích, po večerech , když hlava nebalancuje na krku, ale v měkkém polštáři..přijde Vendy k nám..položí si hlavu do klína a její oči mluví za všechno,...něco jako.."jsem ráda, že tu s vámi můžu být ".
7) Hájková Karolínku a Willy
jmenujeme se Hájkovi - Karolínka (4 roky), Martin, Kateřina a Pavel. Žijeme kousek od Nymburka v malé vesnici zvané Oskořínek. Loni v květnu naše rodina přivítala pátého člena - šikovného společníka Willyho. Willyho hlavním úkolem je canisterapie, dále pak olizování Karolíny obličeje (od května se Kája hodně zlepšila v jídle, daleko lépe polyká, dokáže zavřít pusu, jídlo jí neteče z pusinky ven - to je pro nás obrovský pokrok), rukou, nohou a bříška, naučili jsme ho rovnat Káje hlavu v sedačce, Karolína miluje, když mu házíme aporty, směje se tomu nahlas!!! Pro zábavu Willyho i Káji sundává ponožky i tepláčky. Bonusem pro mě je to, že umí nosit pleny do koše, otevírá dveře, cokoli podá nebo přinese. Je to náš kamarád, který nás všude doprovází.
8)Michalka Stropnická a Baki
jsme Stropnických z Podbořan a za pár dní tomu bude rok, co se naše rodinka rozrostla o asistenčního pejska Bakiho. Dlouho jsme uvažovali, co dalšího bychom ještě mohli udělat pro zlepšení stavu naší šestileté dcerky, která se narodila s těžkou spastickou kvadruparezou. Nejednalo se až tolik o stav zdravotní, spíše o psychickou pohodu a vyrovnanost. Vzhledem k tomu, že Michalka zatím nemá žádného sourozence, přemýšleli jsme vlastně o nějakém kamarádovi, společníkovi. Pak manžel objevil Pomocné tlapky. Strávili jsme spoustu času nad jejich webovými stránkami, četli a četli a nakonec se shodli na tom, že asistenční pes je přesně to, co pro Michalku hledáme.
Od té chvíle uplynula dlouhá doba plná očekávání, jestli jsme zrovna my ti praví k tomu, aby nám byl pejsek přidělen. Když přišlo kladné stanovisko, už jsme se pomalu začínali těšit, i když bylo jasné, že naše cesta je vlastně teprve v půlce. Pak jsme se ale konečně dočkali a den, kdy nám z Pomocných tlapek oznámili, že pro Michalku vytipovali pejska, konečně přišel. Vzhledem k tomu, že jsme měli psy ve výcviku dobře nastudované, hned jsme věděli, který je ten "náš", ve chvíli, kdy zaznělo jméno Baki.
Jak už jsem psala v úvodu, od toho dne uběhl rok. Dnes mám pocit, že je s námi Baki odjakživa. To, co jsme od asistenčního psa očekávali, se splnilo bezezbytku. Nevím, zda se vždycky povede spárovat klienta se psem dokonale, u nás se zadařilo 100%. V Bakim jsme získali výborného, klidného a vyrovnaného kamaráda pro Michalku, zároveň obětavého a vlídného pomocníka pro zbytek rodiny. Je jejím plnohodnotným členem, kterého bychom už za nic na světě nedali. Když člověk vidí jeho roztomilý, ale zároveň inteligentní kukuč, když kolikrát kroutíme hlavou nad tím, co všechno dokáže pochopit a "vymyslet", jak vnímavý umí být vůči našim potřebám, s jakou radostí pomáhá, říkáme si, že náš Baki, ač pes, je mnohem chytřejší, než spousta lidí.
Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří Bakiho provázeli na dlouhé cestě, která skončila u nás. Moc dobře si uvědomujeme, že tito všichni formovali jeho povahu a charakter, trpělivě cvičili, vysvětlovali a ve chvíli, kdy se z rozdováděného, zlobivého šťeňátka stal dospělý, vychovaný pes, rozloučili se s ním a předali ho nám. Vážíme si Vaší práce a snahy bezplatně pomáhat těm, kteří pomoc opravdu potřebují, přejeme mnoho úspěchů a stejně spokojených klientů, jako jsme my.
9) Odrazilová Terezka a Wanda
jmenuji se Jiřina Ptáčníková a jsem maminka Terezky Odrazilové ( 4,5 roku ).Žijeme v Ústí nad Labem. Terezka je od narození velmi nemocná ( DMO - dětská mozková obrna,ROP - vada očí spasticida,epilepsie,středně těžká mentální retardace) jinými slovy je ležák.Narodila se ve 29 týdnu.
O POMOCNÝCH TLAPKÁCH jsme se dozvěděli na zdravotním veletrhu v Brně a zkusili jsme si o pejska požádat. A měli jsme štěstí,dostali jsme fenku Wandu .Říkáme jí Wandýsku nebo jen Wando. Wandu máme od 1.8 2010. Wanda je skvělý společník,pomocník a kamarád v jednom. Wanda je velmi šikovná,jelikož je Terezka ležák potřebuje spoustu pomůcek,pleny atd. Když mám Terezku na klíně a krmím nebo jí chci přebalit a zapomenu něco,nebo mi něco upadne Wanda je připravená pomoct např. přinést plenu čistou nebo odnést použitou do koše,zvednout botičku nebo předmět který mi upadl. Když někam s Terezkou jdu otevře mi Wanda dveře,protože s plnýma rukama to jde těžko. Wanda je také canisrerapeut a dokáže Terezce pomáhat při problémech které má při vyprazdňování či zahlenění - masírováním bříška,prsou.
Do naší domácnosti vnesla pohodu. Ráda se mazlí a člověk u toho zapomene na každodenní starosti.
10) Jakub Ťašký a Zuzka
Jsme rodina Ťašká a pocházíme z Brumova-Bylnice. Bydlíme v malinkém městečku na Moravě. Náš syn Kubík se narodil s kombinovaným postižením a protože mu už tento rok budou 4 roky chtěli jsme pro něj a vlastně tak trošku i pro nás pejska - šikovného společníka. Můj manžel je často pryč a většinou jsem doma sama, takže takového kamaráda ať je nás doma víc. Našli pro nás Labradorského retrievera jménem Zuzka. Dostali jsme ji 12. 09. 2010, už je s námi skoro rok a můžeme říct, že jsme se skvěle sžili. Je to pes který má povahu hodně temperamentní, je hravý a prostě puberťačka jak se patří. Ale 100% doma pracuje a moc ji to baví. S našim Kubíkem často polohujeme, masírujeme a můžeme říct, že první výsledky se nedávno konečně dostavily. Díky Zuzčinému masírování ručiček si konečně nechá sahat na ruky a dá se s ním líp pracovat. Celkově je bystřejší a veselejší. V neposlední řadě pomáhá hodně i mě, otevírá dveře, přináší a vyhazuje plínky, cokoliv mi spadne to mi podá, donese to na co si ukážu a mohla bych pokračovat dál. Věříme že naše rozhodnutí bylo správné a moc děkujeme Pomocným tlapkám, že myslí na lidi, kteří tuhle psí pomoc více či méně potřebují. V neposlední řadě bych chtěla moc poděkovat všem sponzorům, u našeho týmu konkrétně Nadaci Leontinka a i vychovatelům kteří naše společníky učí správnému
11) Sedláčková Daniela a Alan
Jsme manželé Sedláčkovi a o asistenčního psa jsme žádali pro dceru Danielu.Bydlíme ve Zlíně a mimo Danielky 19 let máme ještě dvě děti,Davida 24 let A Veroniku 6 let Naše dcera Daniela navštěvuje dvakrát týdně denní stacionář Naděje v Otrokovicích,zbývající čas je s námi doma v péči otce.Stávalo se nám,že se doma sama nudila chtěla se jen dívat na televizi u které dokázala prosedět většinu času.Dříve byla v každodenním kontaktu s dětmi a tetami ze speciální školy, ale po skončení školní docházky jí tento styk chyběl a tak jsme hledaly jiné možnosti,jak ji něčím zaměstnat a zabavit.A tak nás napadl pejsek!Ale když pes, tak cvičený aby před ní neutíkal jako naše dřívější Pepina.Požádaly jsme Pomocné tlapky o pomoc a po necelém roce jsme si jeli pro psa Alana.Přišel k nám v listopadu 2010 a byl to náš předčasný vánoční dárek. Alana jsme přijaly do naší smečky okamžitě,perfektně jsme si sedly,jen Danielce chvíli trvalo než si na jeho“hrrrr na ni“ zvykla.Tvoří spolu sehranou dvojku, Alan jí nosí knížky ,podává časopisy,nechá se hladit a mazlit,polohovat,olizuje ruce a nožičky-tím uvolňuje svalový tonus,trpělivě u ní sedí i když má špatnou náladu.Nám pomáhá nosit pleny a použité odnáší do koše,otevírá dveře.Hlavně je pořád s Danielou a v něm má nového kamaráda.Jsme rádi,že nám Pomocné tlapky vyšly vstříc a vycvičily pro nás nového člena rodiny. Jen více takových pejsků pro všechny děti a lidičky kteří je potřebují.Říkají Sedláčkovi
12) Elen marášková a Ebony
Jmenuji se Elinka Marášková a bude mi 6 let. Bydlím v Plzni.Jsem autistka bohužel ještě
s epilepsií. Druhý člen našeho týmu je Ebony z Bohyně lovu. Já jí říkám Bubu, když se to podaří,
protože jinak vůbec nemluvím. Mami jí říká Bonynko, protože jí máme moc rádi.
Bonynku mám od prosince 2010 a je to moje jediná kamarádka, protože kvůli mému postižení jiné kamarády nemám. Bony má se mnou velkou trpělivost a vždycky má velkou radost, když mi může něco podat nebo mě rozesmát. Ráno spolu polohujeme a dodává mi energii. Když přijdu ze školy, tak všechno děláme spolu. Je poslušná, šikovná a vždycky vymyslí něco čím mě zaujme. Je pořád pozitivně naladěná a máme se moc rádi.
Co mám Bonynku tak jsem zatím neměla záchvat.
Říká za Elen maminka
