O tom, že bychom se od volně žijících zvířat mohli v jistém směru a s trochou nadsázky i ledacos přiučit, hovoří i následující případ.
Ve čtvrtek 10.6. 2010 volal na Záchrannou stanici živočichů v Plzni pracovník stavební firmy, který se podílí na přestavbě vyhořelé výrobní haly sklárny v Heřmanově Huti, že při vyzdívání staré opěrné zdi objevil dutý prostor, ve kterém našel 5 cca 3 dny starých mláďat poštolky obecné.
Otvor bylo potřeba zazdít, a tak operativně zastavil práci na tomto úseku a zatelefonoval na ZSŽ s prosbou o pomoc a vyřešení této situace. "Je chvályhodné, že se ozval a věc řešil, nestává se nám to často a určitě mu za tento postup patří uznání a dík," říká šéf stanice Karel Makoň.
Po vzájemné dohodě zvířecí záchranáři dorazili v podvečer na místo a situaci prověřili. "Když nás vyzdvihl na plošině do úrovně hnízda (dutiny ve zdi), zjistili jsme, že samice sedí u mláďat, nechce je opustit, a tak se nám ji podařilo odchytit. Následovalo vyndání i pěti malých poštolek a provizorní zaslepení hnízdní dutiny. Původně jsme chtěli starou poštolku pouze okroužkovat a vypustit a mláďata převézt k nám na stanici a uměle odchovat. Když jsme však šli zpět k autu, napadla mě myšlenka, pokusit se převézt mláďata i se samicí a umístit je do samostatné voliéry. Chtěl jsem zjistit, jak moc má samice vyvinutý mateřský pud a zda bude pečovat o svá mláďata dál i pro ni v jiném prostředí. Označil jsem ji kroužkem a vypustil do předem připravené voliéry s hnízdní budkou. Hladová mláďata byla nakrmena a do budky umístěna pouze dvě (pro jistotu a na zkoušku – sledování). Ostatní se hřála pod lampičkou a čekala, až jak bude reagovat dospělá poštolka. Do úplné tmy jsme pak opatrně sledovali, zda se docela vystresovaná poštolčí samice v novém prostředí zorientuje a začne svá mláďata vůbec hledat. Do budky jsme přidali i krmení a s velkým napětím sledovali, co bude dělat. Po setmění jsme pouze zjistili, že sedí u dvou mláďat v budce, ale to ještě nebylo jisté, zda je bude i krmit. Nechali jsme tedy věc na přírodě a další kontrola proběhla až ráno, kdy jsme k velké radosti zjistili, že mláďata v budce jsou živá a nakrmená. Přidali jsme proto okamžitě i zbývající tři sourozence do volierové budky a v průběhu celého dne pak opakovaně prověřovali, jak se samice o svá mláďata stará a zda má dost potravy. Zhruba po 24 hodinách od přestěhování části poštolčí rodiny jsme pak mohli s velkým potěšením konstatovat, že záchrana poštolčího hnízda se podařila a když všechno dobře dopadne, tak samice svých pět potomků odchová sama a za pár měsíců se všichni společně vrátí zpět do volné přírody," líčí případ Makoň.
Do té doby se sice budou všichni pracovníci stanice vzorně střídat v zastupování poštolčího taťuldy, ale se zásobou myší v mrazáku to nebude žádná potíž. "Naše nová ptačí rodina by neměla mít alespoň v tomto směru žádné problémy," dodvává Makoň.
