Pět let těžké práce, ztrátu majetku, nemalé finanční náklady, zdravotní problémy, ale i nová přátelství přinesly záplavy v roce 2002 rodině Langlových z Plzně - Roudné. Právě toto místo povodně v Plzni zasáhly asi nejničivěji. Pomalu, s pomocí rodiny a přátel si teď po pěti letech konečně říkají, že už je skoro hotovo. Nyní se dolaďují kosmetické úpravy. Záplavy ale manžele navždy změnily. "Přestali jsme lpět na majetku a už nikdy mě nenechá neštěstí druhých chladnou. Prošli jsme si tím a víme, jak se člověk cítí," řekla Vilma Langlová.
Když se v srpnu 2002 vrhla zpětná vlna z rozbouřené řeky a potom i z kanálů do jejich domu postaveného někdy po polovině 19. století z pískovcových kamenů, nestihli si odtud odnést zhola nic. "Bylo to v noci, když jsem utíkala, měla jsem noční košili, gumáky, nepromokavou bundu a košík se dvěma kočičkami," vzpomíná Langlová. Několik dní se s manželem nemohli vrátit domů, návrat pak bral dech. Voda nenechala nic. Asi nikdo by nespočítal, kolik bahna, vlastních i vodou přinesených věcí bylo třeba z domu vyházet. S kalnou vodou zmizela řada suvenýrů z cest, fotografie a vybavení domácnosti. Co voda neodnesla, to zničila. Stála v domku asi do dvoumetrové výšky, Langlovi pak dlouho provizorně spali v podkroví.
"Dnes už jsme tak daleko, že jsem se mohla rozhodovat, jako barvu si dám na stěny. Byla to ale tvrdá dřina a stálo nás to hodně úsilí a peněz," vzpomíná na minulých pět let Langlová. Bylo třeba udělat vše - okopat stěny, vyměnit trubky, izolace, kvůli usazenému bahnu museli pod všemi podlahami kopat do hloubky 80 centimetrů. Řeka, většinou přátelský a klidný proud nedaleko domu, teď už navždy bude představovat také skrytou hrozbou. "Když zaprší, není mi pořád dobře," přiznává žena.
I přes všechny ztráty a bolest, které ji povodně přinesly, na nich vidí i pozitivní stránku. "Voda nám přinesla přátele, je pravda, že některé taky odnesla, ale poznali jsme hodně skvělých lidí, kteří nám pomohli překonat nejhorší beznaděj, dodnes posílám hodně vánočních pohledů," uvedla Langlová. Vzpomíná na chvíle, kdy s rukama sedřenýma prací likvidovala následky povodně, když k domu přišli cizí lidi. Zeptali se, jestli mohou pomoci a celý den pak pracovali. Neštěstí také semklo i lidi v ulici. "Tehdy se společně stolovalo venku u jednoho vydrhnutého stolu," připomíná si první dny po jednom z nejhorších zážitků v životě. I když se řada lidí odstěhovala, s mnohými jsou Langlovi stále v kontaktu. S novými přáteli plánuje společné setkání k pětiletému výročí povodní.
Vlastní zkušenost manžele dokonce natolik změnila, že oba po povodních začali pracovat pro charitu a pomáhat druhým. "Takový je život: padnout na pusu, utřít si nos a jít dál. Ten zážitek ale člověka navždy změní," dodala Vilma Langlová.
