S nečekaným zájmem veřejnosti se setkal sobotní I. masopustní průvod z Vinic do historického centra Plzně. Již z hlavního seřadiště před 7. ZŠ zamířil na statek Lüftnerka průvod více než 500 masek a přihlížejících. Zde byli přítomným nejsympatičtí „oživlý“ majitel hospodářství Lüftner se svojí manželkou. Pro maskované účastníky připravili pravé masopustní koblihy, které rozdávali zdarma.
Průvodu vévodil Masopust I., který dění přesně podle historických scénářů komentoval. Upozornil, že koblihy jsou zdarma, přestože se manželé ještě majetkově nezmotořili z tahanic s měšťany ohledně vaření vlastního piva a selka byla pověstná svojí lakotou.
Na statku byl předveden i jeden z nejstarších ryze českých masopustních zvyků – stínání kohouta. Tradice byla porušena v jediném – pták nebyl živý, ale ze slámy a ozdobné trávy.
Od hlavního seřadiště až ke Kalikovskému mlýnu doprovázeli průvod dva jezdci na opentlených koních plemene hafling – chovatelské chlouby zemědělského skanzenu Lüftnerka. Hned, když dorazil poslední z účastníků mnohasethlavého průvodu k jezu u mlýna, most se rozzářil hořícím Bacchusem. Za chvíli už plaval po řece jako symbol odcházející zimy. Masopust I. plápolajícího slaměného panáka doprovázel výkřiky: Dost už bylo zimy! My chceme jaro! Kdo chce ještě zimu, ať si za ní jezdí na hory! My to ale nejsme.
Povzbuzen troubením aut a jejich mávajícími osádkami se průvod vydal do Malé ulice oklikou přes náměstí Republiky. Zde se na chvíli promíchal se svatebčany čekajícími před radnicí.
„Konečná“ průvodu v Malé ulici před salonem U Lazebnic byla ve znamení ocenění nejlepších masek, dětských masopustních scének a hlavně občerstvení. Na jídelníčku byly párky, jitrnice, svařák. Děti byly ve Staré sladovně pohoštěny palačinkami se šlehačkou a čajem. Příjemně zahřál, neboť po prosluněném dopoledni se odpoledne zatáhlo a byla nepříjemné vtíravé mrazivo. Jakoby se zima chtěla připomenout, že její vláda ještě zdaleka neskončila a odejde si – bez ohledu na přání lidí – tehdy, až bude sama chtít.
