Jako každým rokem je prvním pacientem zvířecích záchranářů z Plzně v novém roce těžce poraněná srna. "Je to pro nás nepříjemná tradice a hlavně následek silvestrovských ohňostrojů, petard a podobných stupidit. Každým rokem na to před vánočními svátky upozorňujeme a žádáme veřejnost o určitou ukázněnost. Bohužel během posledních deset let marně, jelikož každým rokem začínáme novou sezónu zbytečně poraněnými zvířaty a úhyny," povzdechl si šéf ochránců Karel Makoň.
Tentokrát se 1.1. 2011 jednalo o případ vlakem sraženého mladého srnce. Ten stejně jako většina zvířat vyděšených nočním práskáním a světly běhal zmateně z místa na místo tak dlouho, až byl sražen vlakem. Letos to bylo v lese na železniční trati mezi zastávkou Plzeň – Bolevec a Třemošnou. Srnce našli kolem 15. hodiny manželé Jarouschovi, kteří zde byli na procházce se psem. Nejdříve slyšeli nářek (bekání) a pak je pes k srnce dovedl.
Zvíře hodně trpělo, vlak mu přerazil páteř a roztříštil pánev, zadní běhy mu ochrnuly a z železničního náspu se srnec skutálel až na led zamrzlého potůčku. K tomu všemu natržená kůže boku, vnitřní zranění a krvavá stopa vedoucí od kolejiště až dolů k vodě. Na místě musel srnec ležet několik hodin, jelikož led pod jeho tělem roztál a jeden zadní běh byl už ve vodě.
Již na první pohled bylo vidět, že další život zvířete je spojený s utrpením a že bude třeba jeho trápení ukončit. Ke stejnému závěru dospěl i veterinář MVDr. Martin Hola, a tak byl srnec stejně jako většina podobně a těžce poraněných zvířat humánně utracen.
Na tomto úseku železnice směrem na Žatec je podobných střetů s vlakem poměrně hodně. 1.1. 2006 ochránci u Seneckého rybníka pod traťovým tělesem chytali rovněž poraněnou srnu a 1.1. 2009 to bylo na téže trati, ale až u Kaznějova.
Příčin, proč se tak na tomto úseku železnice děje, je několik, ale hlavním problémem jsou právě ohňostroje a bujaré oslavy příchodu nového roku. O tom zcela jasně hovoří shodné datumy jednotlivých případů. Zvěř je vyplašená a zmatená i přes to, že lokalitu většinou dobře zná a na vlak je zvyklá. Petardy a světla ji ale děsí a nutí neustále se někam přesouvat. K tomu všemu si lidé zvykli nosit rachejtle a ohňostroje i na půlnoční vycházky, chaty, chalupy a jinak klidná místa, což je rovněž velký průšvih!!!
"Letos jsem opět našel prázdné obaly od rachejtlí a ohňostrojů na zimovišti vodních ptáků u sv. Jiří, u lesa pod Chlumem a dokonce i přímo u řeky Berounky pod ČOV. Nechápu, nechápu a nechápu! Naivně jsem si myslel, že ekonomická krize podobné radovánky letos minimalizuje, ale opak byl pravdou! Mrzí mě to velice, jelikož to jasně hovoří o prioritách a neohleduplnosti naší společnosti a určitém stupni jednoduchosti. Vždyť tolik oblíbená „zábavná“ pyrotechnika působí problémy nejen volně žijícím zvířatům, ale i domácím mazlíčkům a některý lidem. Je smutné, že se neumíme bavit bez rámusu a podobných nesmyslů a ještě jsme ochotni za to utratit nemalé finanční prostředky," zlobí se Makoň.
Všeobecně platí, že ohňostroje a petardy, zejména v nepřetržitém podání od setmění do druhé až třetí hodiny ranní, jsou obrovskou zátěží nejen pro srnčí, jelení a černou zvěř, ale i pro ptáky. Zejména pak vodní ptáci jsou nuceni opustit vodní hladinu, kde zimují a bloudí noční krajinou ve snaze se někde ukrýt. Pak se snadno srazí o vzdušná vedení či narazí na nejrůznější překážky, případně přistanou na černé silnici, která jim v zasněžené krajině připomíná nezamrzlou řeku. Podobná situace je i u sov, osobně jsem včera večer viděl pod Chlumem létat zmateného kalouse ušatého, který nevěděl, kam by přelétl, aby se vyhnul osvětlené obloze a hluku. Velké ztráty lze však předpokládat i u drobných ptáků žijících či nocujících ve městě. Denní ptáci za tmy hůře vidí a zejména v zástavbě pak končí po nárazu do skla či bílé zdi.
