Letošní rok je na příjem malých srnčat opět extrémní. Jako by si příroda chtěla vynahradit neúspěšné roky předchozí a dala pokyn všem srnám k maximální plodnosti. To, že srnčí zvěř má letos úspěšný rok, je znát snad na každé záchranné stanici i louce.
"Jenom u nás v Plzni řešíme každý týden jeden až dva případy nálezu srnčete, případně zbytečně donesená mláďata anebo případy, kdy člověk vyplašil srnu při porodu či převodu. Zatímco v některých případech lze věc vyřešit po telefonu a srnče nechat na lokalitě bez lidského zásahu, v jiných případech je to dost často problém spojený s komplikacemi a lidskou bezohledností. Největší problém pak máme zejména s mláďaty, která jsou pokousána a napadena psem, případně donesena na základě neznalosti problematiky," říká šéf Záchranné stanice živočichů Karel Makoň.
To, že zemědělec při sekání louky poseká nějaké to mládě je podle něj bohužel velice smutná, ale holá realita, které lze jen velice těžko předejít. Mimo jiné většina takto rozšmelcovaných mláďat pak poslouží jako potrava mrchožroutům a predátorům, přičemž při letošních extrémních počtech mláďat zejména u spárkaté zvěře jsou to většinou v celkové populaci zanedbatelná procenta. "Za mnohem závažnější ztráty pak považuji případy, kdy dojde ke zbytečnému pokousání mláděte volně pobíhajícím psem či odnesení čerstvě narozeného mláděte přímo od matky," dodává.
Jen tento týden zvířecí záchranáři řešili hned dva takové případy. Jeden kolouch (laňka) jelena siky byl nalezen uprostřed obce Tatiná (28.6. 2014) a v druhém případě se jednalo o srnečka nalezeného u Lhoty (30.66. 2014). "Zatímco kolouch z Tatiné měl prokousnuté oba boky zadních běhů a předpokládáme, že se ho podaří vyléčit, tak srnec měl pokousanou hlavu s rozsáhlým traumatem a zásahem do mozkových tkání. Veterinární vyšetření pak nález ještě rozšířilo o prasklou lebku a rozdrcenou spodní čelist. Charakter poranění jasně odpovídal uchopení mláděte velkým psem za hlavu a protilehlému tlaku s hlubokými tržnými ránami od zubů. Další chov takto poraněného zvířete by pak hraničil s týráním, a tak bylo třeba srnce utratit," konstatuje Karel Makoň.
Mimo jiné je podle něj umělý odchov samců spárkaté a černé zvěře je pro přírodu i záchranné stanice bezpředmětný, a tak mnohem důležitější než záchrana už poraněných jednotlivců je zcela určitě prevence minimalizující tyto případy.
Proto venčíte-li svého psa anebo se pohybujete se psem na lokalitě, kde lze výskyt nejen srnčí, ale třeba i drobné zvěře předpokládat, vždycky byste měli vědět, co váš pes a kde právě dělá. Máte-li psa agresivního a lovce, je namístě pak i určitá předvídavost a obezřetnost. Všechny tyto problémy a ztráty jsou totiž zcela zbytečné a krom toho, že nám přidělávají práci, tak pro mnohá mláďata jsou pak i definitivní. To samé platí i o rušení zvěře a donášce rádoby osiřelých mláďat. Žádné mládě v přírodě není opuštěné a každé takto donesené srnče končí utracením, nebo trvalým chovem v zajetí.
