Otevřít cestu na Modrý sloup. Společný cíl ředitelů národních parků Šumava a Bavorský les. Toto rozhodnutí jasně vyplynulo ze společného setkání vedení obou národních parků. Nejnovější výsledky monitoringu zřetelně ukázaly, že vedení trasy skrz Luzenské údolí představuje pro populaci tetřeva nejsnesitelnější řešení. „To dává dobrou perspektivu pro jeho otevření,“ říká Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.
Stávající alternativní trasa Březníku k hranicím po úbočí Špičníku je z pohledu ochrany přírody méně vyhovující. Jako nejlepší řešení se jeví trasa vedená středem Luzenského údolí, která je zpevněná a netvoří vhodný biotop pro chráněného tetřeva. „To jasně vyplývá i z tří letého česko-bavorského monitoringu výskytu tetřeva hlušce v dané oblasti,“ doplňuje Franz Leibl.
Modrý sloup (německy Blaue Säule) je hraniční přechod mezi Českou republikou a Německem nacházející se pod horou Luzný v západní části Šumavy. V dřívějších dobách tudy vedla Zlatá stezka, respektive její pašerácká část, vyhýbající se mýtnému a clu. Hraniční přechod fungoval až do konce druhé světové války, po násilném odsunu Němců z českého pohraničí a vzniku železné opony přestal být používaný. Po dlouhé době uzavření byl opět zkušebně otevřen 15. července 2009.
„Trasa, kterou prosazuje společně s ředitelem Leiblem, vede přímo Luzenským údolím, kudy trasa historicky vedla. Nejblíže položenou obcí vzhledem k Modrému sloupu je Modrava. Tři kilometry odtud je vzdálený Březník, ve kterém je zřízeno informační středisko Národního parku Šumava,“ vysvětluje Jiří Mánek.
„V případě, že by se podařilo stezku Luzenským údolím otevřít, bylo by to pouze ve velmi regulovaném režimu. Stezka by zůstala po většinu roku uzavřena tak, aby, byť jen hypotetické rušení vzácného tetřeva bylo omezeno na co nejmenší míru. Stezka by byla otevřena pouze pro pěší a pouze od poloviny července do poloviny listopadu. I přes tyto zásadní regulativy by to byl důležitý signál pro návštěvníky Šumavy, kterým chceme krásu Šumavy ukazovat. Modrý sloup má dnes z Čech i z Bavorska absolutní prioritu,“ uvedl při setkání Mánek.
Dalším důležitým cílem setkání byla další spolupráce obou národních parků. „Představili jsme si kompletní agendy obou parků. Bavorské straně jsme představili práci na novém Zákonu o Šumavě, na nové zonaci, na novém Plánu péče. Vysvětlili jsme si, jak budeme o českou část Šumavy pečovat. O území lesů, které navazují na Bavorský les, budeme samozřejmě dále pečovat v nezměněném stylu jako doposud. To znamená, že zde samozřejmě i nadále zůstane bezzásahové území,“ uvedl ředitel Jiří Mánek.
„Navzájem se také poznali všichni protějšci na postech náměstků, což je nesmírně důležité pro další spolupráci. Osobně se budu snažit, aby spolupráce obou národních parků stála pokud možno na neformální, každodenní komunikaci, než na oficiálních setkáních,“ uvádí Franz Leibl.
Náměstek Miroslav Böhm, který má na území NP a CHKO Šumava na starosti ochranu přírody, krajiny a koordinaci výzkumu při setkání domluvil další spolupráci s Dr. Marco Heurichem, který na jednání zastupoval vedoucího pro oblast výzkumu a dokumentace Dr. Jörga Müllera. „Dohodli jsme se na přípravě společné koncepce spolupráce v oblasti výzkumu a monitoringu, která bude navazovat na současné společné projekty, kterým je například - Výzkum ekologie rysa ostrovida a srnce obecného v horském ekosystému,“ uvádí Miroslav Böhm.
Stejně tak náměstek Jan Kozel bude dále spolupracovat se svým bavorským protějškem Franzem Baierlem v oblasti péče o les a managementu jelení zvěře.
„Výměna zkušeností o přístupu především k péči o les v zásahových částech obou národních parků je vždy přínosná. Zejména pomáhá odhalit podobnosti a prohlubuje komunikaci mezi dvěma správci jednolité Zelené střechy Evropy,“ uzavírá Jan Kozel.
Setkání obou vedení, které sezval Jiří Mánek, všichni účastníci hodnotili velmi pozitivně a je signálem pro další budoucí spolupráci. Franz Leibl na závěr navrhl další společné pracovní setkání na jaře roku 2013 v Národním parku Bavorský les.
