Že zdatný sekáč s obyčejnou kosou může být rychlejší než motorová sekačka, o tom se včera mohli přesvědčit návštěvníci plzeňské zoo. Soutěže v kosení tradičním nástrojem nazvané Lochotínský sekáč se zúčastnilo 13 mužů, jedna žena a jeden devítiletý chlapec. K dispozici měli zhruba půlhektarovou velbloudí louku a každý před sebou 50 metrů dlouhý pruh velice špatné, zvalchované trávy, řekl jeden z pořadatelů František Hykeš.
Úkol soutěžících byl jasný. Okouzlit porotce co nejdokonalejší technikou a co nejvzhlednějším výsledkem. Někteří po deseti máchnutích kosou "odpadali", jiní trávu spíše jen tak uhladili. Dva soutěžící si jako tajný trumf přinesli kosu s kosištěm moravského typu, jež se liší umístěním madla.
Vítězem se stal loňský favorit Václav Červený z Ejpovic. Šestačtyřicetiletý hospodář seče odmalička. Doma má 140 králíků, krávu, dva býky, dva poníky a kozu se třemi kůzlaty. Všechny musí každý den obstarat. Všem pak postupně přichystat zásoby sena na zimu. Na louky vyráží s kosou v ruce. Pomáhá mu také jeho devítiletý syn Lojzík. I on se dnešní soutěže zúčastnil, kosu ho otec naučil ovládat přede dvěma lety. Na příští rok slíbil čerstvý vítěz, že přivede i šestiletou dceru Michalku.
Kosení je "věda" a liší se kraj od kraje, potvrdil i duchovní otec plzeňské akce Petr Novák. O jednotlivých typech kosení sestavil a ilustroval publikaci. V Čechách vyšla vloni, letos na Moravě. Z ní vyplývá, že nelehké je i samotné nabroušení nástroje. Sekáči v západních Čechách drží kosu při broušení za hřbet levou rukou, kosiště postaví na zem a střídavými pohyby vlevo a vpravo od listu nástroj ostří. Tradice v Plzeňském kraji velí: špičku od sebe.
Kromě Plzně se dnes soutěž v kosení konala i v Horšově na Domažlicku. Tam se sešli nejlepší mistři kosy z Chodska už na osmém ročníku akce zvané Kosafest.
