Na území Národního parku Šumava se stále častěji vyskytuje nepůvodní druh jelena - sika japonský. Letos se poprvé dostal až do jižní části parku. Podle lesníků narušuje původní složení živočichů na území šumavského parku.
Poprvé ho hajný David Beck zahlédl ve svém revíru zhruba před měsícem. Nikdy předtím ho v lesích v okolí Strážného v jižní části Národního parku Šumava neviděl. Sika japonský – na Šumavě, respektive v celých Čechách nepůvodní druh jelena. Platný Plán péče, který reguluje veškerou činnost na území Národního parku Šumava, přikazuje tento druh jelena lovit a zcela ho eliminovat.
„Byl to asi dvouletý špičák. Bylo vidět, že se zapojuje do jelení říje a hledá si partnerku,“ uvádí David Beck.
To je ale nežádoucí, stejně jako jeho přítomnost na území Národního parku Šumava. „Mnozí odborníci totiž varují před možností jeho křížení s naším jelenem evropským, který je na Šumavě původní a patří sem,“ říká Adam Jirsa, který má péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava na starost.
Jak už napovídá samotné jméno jelena je sika japonský na Šumavě i v celých Čechách nepůvodním druhem zvěře.
„Byl k nám dovezen koncem 19. století v módní vlně zpestřování skladby zvěře v oborách cizokrajnými druhy. Od 40. let minulého století se díky tehdejším válečným událostem a s tím souvisejícím poškození oplocení obor objevil i ve volné přírodě. Jeho rozšíření je v současné době největší v západních Čechách na severním Plzeňsku a v Doupovských horách“ popisuje Adam Jirsa.
Jeleni sika pochází z asijského kontinentu z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a z východního Ruska. Ze své původní vlasti se poměrně dobře adaptovali na středoevropské životní podmínky. Oproti jelenovi evropskému je sika výrazně menší a lehčí. Dospělý samec dosahuje maximální výšky 120 centimetrů, tělesná hmotnost může dosáhnout až 100 kilogramů. Letní zbarvení siků je pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami (podobně jako u daňka), zimní srst je delší, dosti hrubá, šedohnědá až čokoládově hnědá, s nevýraznými skvrnami. Paroží samců je mnohem menší a méně větvené než u jelena evropského, mívá maximálně 8 výsad.
Sika japonský se na území Národního parku Šumava občas objeví od jeho založení v roce 1991. Přibližně každý druhý rok jelena siku šumavští lesníci uloví. Letos se poprvé podařilo ulovit jeleny dva, navíc se sika vůbec poprvé objevil až v jižní části parku.
„Na severozápadním konci Národního parku Šumava, hlavně v okolí Prášil se sika vyskytne častěji, přibližně každý druhý rok je uloven nebo zaznamenáme jeho přítomnost, v jižní části byl letos uloven poprvé,“ říká Adam Jirsa. Již předtím ulovil jelena siku nedaleko Prášil zdejší lesník Marek Drha.
„Tento údaj ukazuje na to, že šíření jelena siky může být stále větším a větším problémem. Je nutné jej řešit i v ostatních lesích, aby sika neohrožoval původní šumavský druh jelena evropského a lesní ekosystémy v národním parku,“ uzavírá Adam Jirsa.
