I přesto, že se na některých místech republiky zima nevzdává své vlády, lze pozorovat v přírodě první záchvěvy jara. Nesmělé trylky sýkorek, houkání sov, zásnubní lety dravců, krkavců či hrdliček. To je atmosféra současných dnů. S nadcházejícími slunečními paprsky, které neomylně hlásí příchod jara, se k nám začínají vracet i ptáci, kteří nás na podzim opustili. Příčiny tohoto pravidelného putování některých druhů opeřenců jsou stále předmětem bádání ornitologů. Řada otázek však byla díky kroužkování objasněna, nicméně ne všichni ptáci od nás odlétají. Někteří k nám naopak přilétají zimovat. Za všechny jmenujme např. brkoslava severního, káni rousnou, pěnkavu jikavce a jiné, které máme možnost za tuhých zim pozorovat i na Rokycansku. A nejinak tomu bylo i letos v zimě, která prověřila zdravotní stav nejednoho jejího obyvatele. Bohužel řada z nich se jara nedočká. To je však v přírodě neutuchající koloběh, kdy život začíná smrtí. Naopak k typickým tažným ptákům, kteří nás každoročně pravidelně na podzim opouštějí, patří všechny druhy hmyzožravého ptactva a ti se k nám nyní spolu s ostatními začínají pozvolna vracet.
"V pondělí v odpoledních hodinách jsme měli možnost pozorovat v blízkosti města Rokycan prvního navrátilce z jihu a posla jara - skřivana polního. Je dlouhý asi 18 centimetrů hnědavého zbarvení s malou, ale pohyblivou chocholkou na hlavě. Ocas je zevně bílé lemován. Obývá bezlesé louky a zvlášť vyhledává pole s ozimy, kde se velice často i hlasově projevuje. Zimuje v okolí Středozemního moře, odkud se po malých skupinkách vrací na hnízdiště," líčí rokycanský ochránce přírody Pavel Moulis.
Skřivan je předzvěstí jara. Jeho zpěv je nekonečný proud melodií a trylků ozývající se z velké výšky. Mezi dubnem a červencem kladou skřivani zpravidla dvě snůšky o velikost čtyř až šesti vajec. Oba rodiče zahřívají vejce 11 až 12 dní a dalších deset dní vylíhlá mláďata krmí semeny, hmyzem i obilím. První letošní námi pozorovaný skřivan však jistě nezůstane osamocen a budou jej následovat početnější hejna skřivanů.
Po skřivanu polním ochranáři pozorovali i špačka obecného. Ten byl spatřen nejen v Chrástu u Plzně, ale i přímo v centru Rokycan, jak obsazuje připravenou budku. Špaček je zavalitější než kos, dlouhý asi 22 centimetrů. V zimě a v předjaří je na černém podkladě šedě perlovaný se zelenavým nádechem. V létě je spíše černý. Mladí ptáci jsou šedohnědí. Po zemi se špaček pohybuje hbitou chůzí, ve vzduchu poněkud frčivým letem. Za letu má trojúhelníkový obrys. Žije ve velkých koloniích v kulturní krajině. Jakmile špačkové přiletí na hnízdiště, shromažďují se každého večera na tradičních místech, kde švitoří a zpívají celou noc. Špačkové hnízdí v dubnu a květnu a oba rodiče se při sezení na vejcích střídají. Po 11 až 12 dnech se líhnou z modře zbarvených vajíček mláďata, kterých bývá zpravidla pět. Mláďata zůstávají na hnízdě 20 až 22 dnů a jsou při krmení velmi hlučná. Dostane-li se špaččí mládě krátce před vyhnízděním do zajetí, vyvine se v roztomilého a přítulného domácího mazlíčka. Můžeme jej krmit tvarohem, vařeným vejcem a veškerou domácí stravou. V přírodě loví špačkové hmyz a požírají bobule a plody.
V brzké době se k oběma poslům jara jistě přidají i čejky, hřivnáči a konipasi, z nichž někteří u nás již zimují. Pak přilétnou drozdi, bramborníčci i strnadi rákosní. Pozadu nezůstanou ani rehci, budníčci, sluky a čápi bílí. V dubnu se objeví první vlaštovky, kukačky, pěnice a dudci. Jako poslední se vrátí ťuhýci, křepelky, rákosníci, rorýsi a žluny. To již bude mít však řada ptačích druhů po hnízdění, začnou se potulovat po okolí a postupně zase mizet na svá zimoviště. Toto ptačí stěhování se každoročně opakuje a rokycanští ochránci to bedlivě sledují a informují veřejnost.
