Smutnou atmosféru měly letošní sokolnické lovy pořádané sokolnickým střediskem Rokycany v Drozdově na hranicí Plzeňského a Středočeského kraje. Díky tragické nehodě zde bude navždy chybět Jiří Měšťan, kterému sokolníci vzdali holt minutou ticha při začátku svého tradičního setkání. To se uskutečnilo poslední říjnovou neděli / 28. října / v rámci dlouholeté spolupráce sokolníků a myslivců.
Do lovecké chaty zapadané prvním letošním sněhem místního mysliveckého seskupení se sjela téměř desítka dravců se svými pány – sokolníky, přičemž k vidění byli převážně sokoli stěhovaví, rarozi velcí a jejich kříženci. I přes nepřízeň počasí se této akce zúčastnili i zástupci laické veřejnosti, což svědčí o atraktivnosti tohoto zvláštního způsobu lovu. A zcela jistě nelitovali. Všichni tak mohli obdivovat vzácné dravce při lovu v dobře zazvěřené honitbě MS Holý vrch, která hospodaří na více než tisíci hektarech. O tuto krásnou honitbu, v níž převládá výskyt zvěře srnčí, černé i vysoké, se aktivně starají všichni členové sdružení, jehož zázemí je právě v dobře udržovaném areálu pod lesem.
Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty je jediným sokolnickým klubem u nás a je potěšitelné, že patří mezi největší na světě. Byl založen 11. listopadu 1967 v Opočně pod Orlickými horami. Právě z tohoto důvodu se zde každoročně konají prestižní sokolnické lovy, na kterých má tradičně své zástupce i rokycanské sokolnické středisko. Výše zmiňovaný klub je členem Mezinárodní sokolnické asociace IAF, která sdružuje 75 sokolnických organizací ze 48 zemí světa. Sokolníkem však nemůže být každý. Kromě složení zkoušky z myslivosti musí po minimálně roční přípravné lhůtě pod vedením odborného garanta ještě složit náročné zákonem stanovené sokolnické zkoušky.
Vlastní lov začal nejen přátelským přivítáním místních myslivců, ale i slavnostním nástupem s krátkou vzpomínkou na tragicky zesnulého Jiřího Měšťana, který se o možnost uspořádání lovů ve zdejší honitbě nejvíce zasloužil. Poté se sokolníci odebrali do honitby, kde je čekala zhruba čtyřhodinová procházka honitbou, kde lze ještě zastihnout divokou populaci bažantí zvěře. Bohužel ta se z našich honiteb pozvolna vytrácí a to nejen ke smutku sokolníků, ale především chovatelů ohařů – nepostradatelných pomocníků nejen myslivců, ale i samotných sokolníků.
„Nelovíme pro kořist, ale pro všechno to krásné při lovu„. Tak by se dalo charakterizovat sokolnické setkání rokycanského střediska, které každoročně přivítá do svých řad jednoho až dva nové sokolníky. A je sympatické, že jsou to lidé nejrůznějšího věku i povolání. Ne příliš příznivé počasí střídá soumrak a s ním pozvolna přichází i konec další úspěšné sokolnické akce, která sice nebyla bohatá na úlovky, ale na zážitky. A je jen škoda, že tu od letošního roku bude chybět člověk, který svým osobitým přístupem vždy udělal z této akce místo, kam se lidé rádi vraceli a těšili celý rok. Jirko díky a nikdy na Tebe nezapomeneme.
Den pozvolna končí. Příjemní lidé, ukáznění dravci, zazvěřená honitba. Takové je hodnocení od všech zúčastněných, kteří bude-li to možné jistě přijedou i příští rok. Je tedy samozřejmostí poděkovat nejen účastníkům, ale především pořadatelům, tedy myslivcům z MS Holý vrch v Drozdově za jejich přátelské pozvání a vlídné přijetí.
