Útěk dvou odsouzených Romana Čabrady a Rostislava Roztočila z plzeňské věznice umožnila podle jednoho z vězňů souhra mnoha okolností a zejména systémová chyba v chodu věznice. Dozorci prý měli příliš mnoho povinností a práce. U soudu se za útěk zpovídá dnes už bývalý dozorce Tomáš Kulišan, který měl tehdy službu ve vězeňské dílně knihárna, kde oba muži pracovali a odkud ukrytí v expedované paletě uprchli. Podle žalobce zanedbal dozorce své povinnosti. Kulišan to odmítá.
Před soudem ve středu o poměrech ve věznici vypovídali dozorci a více či méně ochotně i několik odsouzených. "Dozorci měli velký nával, kvůli množství povinností vznikaly docela velké časové kapsy," popsal jeden z vězňů. I ostatní vypovídali, že jediný dozorce, který hlídal knihárnu s přibližně 50 vězni, měl plno povinností. Během služby odváděl a přiváděl vězně, vodil je k lékaři, na obědy, dohlížel na nakládání materiálu do nákladních aut. Vězni tak byli po dobu jeho nepřítomnosti v práci sami.
Kromě toho měl dozorce ještě sčítat vězně. Dělo se to kolem 10:00, dozorce většinou jen obešel celý objekt a podle seznamu si odsouzené odškrtal. Jen asi dvakrát si jeden ze tří dozorců, kteří se na knihárně střídali, nechal všechny vězně nastoupit a pak je sečetl. Trvalo to však dlouho a brzdilo to práci. Vězni vypověděli, že normální sčítání často ani nezaregistrovali.
Někteří vězni dnes u soudu řekli, že všichni tři dozorci plnili svoje povinnosti zhruba stejně svědomitě. To, že se Čabradovi a Roztočilovi útěk povedl, bylo podle některých dílem štěstí, využití příležitosti i vizitka práce vězeňské služby. "Podle šeptandy mezi vězni si ale nikdo ani neuměl představit, že by se něco takového mohlo povést," řekl jeden z vězňů.
Vězni i dozorci se shodli na tom, že až po útěku se opatření ve věznici výrazně zpřísnila. Kontroly vězňů jsou častější a důslednější, dříve nezamčené dveře na pracovišti se zamykají, když se jde dozorce naobědvat, vystřídá ho nyní jiný. Také kontrola odjíždějících aut z věznice je důkladnější.
"Já vlastně dodnes přesně nevím, v kterém tom autě tenkrát utekli," vypověděl dozorce, který osudný den kontroloval odjíždějící auta s materiálem. Při kontrole měl prý tehdy zcela nedostačující pomůcky - jen žebřík, zrcadlo na prohlédnutí spodku auta a tyč s bodcem. Odjíždějící civilní auta s naloženými paletami nekontroloval služební pes, nebyly ani žádné rentgeny. "Vše jsem kontroloval vizuálně - kabinu, spodní kostru, prostory na nářadí, a samozřejmě na korbu se lezlo a prohlížela se. Ničeho jsem si nevšiml, palety vypadaly všechny stejně," popsal dozorce.
V jedné předem připravené paletě přitom seděl Roztočil a Čabrada. Uvnitř měli sedátka, světlo a ventilátorek na vhánění vzduchu. Čabrada už dřív vypověděl, že paletu měl připravenu asi pět měsíců. Měl dokonale vypozorovaný systém práce dozorců v dílně a byl si jistý, že útěk se mu podaří, bez ohledu na to, kdo hlídá. Útěk prý mohli uskutečnit už dřív, ale teprve až poznal Roztočila, který slíbit finanční zajištění, se k útěku odhodlal.
Když se 8. listopadu 2005 odpoledne rozjela v Plzni rozsáhlá pátrací akce po uprchlých vězních, oba už směřovali do Českých Budějovic. Odtud pokračovali autobusem do Vídně, kde se rozešli. Roztočil se za dva týdny sám přihlásil v Německu policii a uvedl, že žádá obnovu soudního procesu v ČR. Nového procesu se podle rozhodnutí soudu dočká. Čabradu zatkla 14. prosince francouzská policie v Nice a loni v červnu byl eskortován do ČR.
Soud pokračuje v pondělí 22. ledna dalšími výslechy, vypovídat bude mimo jiné Roztočil.
