I přesto, že venku ještě panuje zima, začínají se vracet na svá hnízdiště postupně tažní ptáci, kteří nás před zimou pravidelně opouštějí. Po skřivanu polním rokycanští ochránci přírody v neděli pozorovali i špačka obecného. Ten byl spatřen nejen v Chrástu u Plzně, ale i přímo v centru Rokycan, jak obsazuje připravenou budku. Špaček je zavalitější než kos, dlouhý asi 22 centimetrů. V zimě a v předjaří je na černém podkladě šedě perlovaný se zelenavým nádechem. V létě je spíše černý. Mladí ptáci jsou šedohnědí. Po zemi se špaček pohybuje hbitou chůzí, ve vzduchu poněkud frčivým letem. Za letu má trojúhelníkový obrys. Žije ve velkých koloniích v kulturní krajině. Jakmile špačkové přiletí na hnízdiště, shromažďují se každého večera na tradičních místech, kde švitoří a zpívají celou noc. Špačkové hnízdí v dubnu a květnu a oba rodiče se při sezení na vejcích střídají. Po 11 až 12 dnech se líhnou z modře zbarvených vajíček mláďata, kterých bývá zpravidla pět. Mláďata zůstávají na hnízdě 20 až 22 dnů a jsou při krmení velmi hlučná. Dostane-li se špaččí mládě krátce před vyhnízděním do zajetí, vyvine se v roztomilého a přítulného domácího mazlíčka. Můžeme jej krmit tvarohem, vařeným vejcem a veškerou domácí stravou. V přírodě loví špačkové hmyz a požírají bobule a plody. Vzhledem k tomu, že se v přírodě příchod jara příliš neprojevuje, nebude špaččím poslům jara příliš do zpěvu. Jejich jedinou nadějí jsou zbytky jablek v zahradách či různé bobule. V letošní zimě bohaté na příval sněhu si na dno svých sil sáhla celá řada volně žijících živočichů, z nichž bohužel někteří nepřežili. Záchranou pro některé druhy ptáků či volně žijící zvěře může být dobře zásobené krmítko či krmelec s pravidelným doplňováním.
