I takové titulky mohou provázet most nad hlavním plzeňským nádražím, kdyby vyhrál v soutěži o titul stavby roku Plzeňského kraje.
Občanské sdružení Občané za svá práva ve svém prohlášení píše, že úředníci, kteří most do soutěže nominovali, tím dali jasnou odpověď na otázku, zda zákony platí i pro ně. Když si chce občan postavit garáž nebo přistavět k vlastnímu domu, stavební úředníci po něm chtějí souhlasy a povolení dalších úřadů a mají spoustu připomínek k dokumentaci, takže začít i malou stavbu není nic jednoduchého.
Když ale úředníci chtějí postavit most za 800 miliónů korun a dát vydělat firmám jejich přátel, musí jít všechny zákony, předpisy a normy stranou. To se pak nedbá ani na sousedy, kteří jsou podle stavebního zákona účastníky řízení, a jejich oprávněné námitky. Most se prostě postaví, ať se to komu líbí, pak se na něj pustí auta, vždyť si to přeci veřejnost přeje, a do kolaudace ty poškozené nějak „zmáknem“, aby byli zticha.
Dlouhá léta to plzeňským úředníkům procházelo a když někdo poukázal na to, že jejich jednání je v rozporu se zákonem, byl u nich kverulantem. Na magistrátní stavební úřad vedený Jiřím Baliharem poukazujeme marně již několik let. Zdá se, že se po reformě veřejné správy začíná blýskat na lepší časy, protože panu Baliharovi jeho bezohlednost přestává procházet.
Krajský úřad a Krajská hygienická stanice totiž daly plně za pravdu manželům Kulichovým, že most nemá žádné ochrany, aby jeho okolí netrpělo nadměrným hlukem. Sukovu ulici obestavili vysokým sklem, na Rokycanské ulici postavili zeď, ale na okolí mostu přes hlavní nádraží se plzeňští funkcionáři prostě lidově vykašlali. Manžele Kulichovy, kteří jsou nejvíc na ráně, chtějí odbýt tím, aby si prostě vyměnili okna za protihlukové a aby je vůbec neotvírali. Jak ale vidno, Krajský úřad a hygiena takové řešení nechtějí připustit a pan Balihar z toho má těžkou hlavu. Konečně.
