Žijeme v době, kdy se znečištění toxickými látkami nevyhýbá ani tak panenským oblastem jako jsou severní a jižní polární oblast.
Přestože v těchto místech nejsou žádné zdroje úniků toxických látek jako například pesticidu DDT, polychlorovaných bifenylů vyráběných po dlouhá léta pro technické účely anebo samovolně jako vedlejší produkty vznikajících dioxinů, jsou jimi polární oblasti zamořeny. Právě tato skutečnost ukázala na to, že znečištění těmito látkami, kterým se souhrnně říká perzistentní organické látky, nabývá globálních rozměrů.
Na konci 20.století se proto začala připravovat nová mezinárodní úmluva, která by dosáhla jejich eliminace ze životního prostředí. Úmluva nabyla konečné podoby a byla podepsána 22. května 2001 ve Stockholmu, a proto získala jméno Stockholmská. Měla nabýt platnosti do 90 dní od ratifikace 50. státem. Jako padesátá země Stockholmskou úmluvu ratifikovala Francie 17. února 2004, a tak tato mezinárodní konvence vstupuje v platnost 17. května 2004.
Na počátku se Stockholmská úmluva zaměřuje na 12 perzistentních organických látek. Zároveň popisuje proces, kterým lze tento seznam doplnit o další látky. Do této dvanáctky patří: 9 pesticidů: aldrin, DDT, dieldrin, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen, chlordan, mirex a toxafen, dále polychlorované bifenyly vyráběné dříve pro technické účely a nezamýšlené vedlejší produkty chemických procesů a spalování chlorovaných látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny, polychlorované dibenzofurany (souhrnně se pro ně vžil název dioxiny). Potenciálními kandidáty na seznam úmluvy jsou další pesticid lindan anebo technické látky souhrnně nazývané jako bromované zpomalovače hoření.
Zdroje globálního znečištění toxickými látkami, na které je úmluva zaměřena nejsou ničím nehmatatelným, jde o konkrétní budovy se starými pesticidy anebo PCB, o konkrétní komíny a provozy, ze kterých unikají do ovzduší dioxiny a další toxické látky. Je jasné, že vypořádat se s tak rozsáhlým počtem zdrojů toxických látek nebude jednoduché ani levné. Proto úmluva pamatuje na finanční pomoc ekonomicky slabším státům. Tuto pomoc již získala také Česká republika.
V úmluvě nejde však jenom o průmysl, chemické látky anebo peníze. Jde o osudy konkrétních lidí, kteří jsou postižení toxickým znečištěním a kteří jsou díky němu nemocní anebo o osudy lidí, kteří se výstavbě nového zdroje znečištění brání. Stockholmská úmluva by měla předejít takovým případům jako jsou desítky dělníků, kteří pracovali v provozu výroby pesticidů ve Spolaně Neratovice koncem 60. let minulého století. Do dnešních dní jich přežilo jen pár a i ti mají zdravotní problémy. V jejich krvi se dosud dají najít vysoké koncentrace toxických dioxinů, které při výrobě pesticidů ve Spolaně vznikaly.
Kterých konkrétních případů se Stockholmská úmluva týká v jednotlivých krajích České republiky jsme pokusili ukázat na příkladech pro každý kraj v následujícím textu.
Karlovarský kraj: Ani relativně čistý kraj světoznámých lázní nebyl ušetřen znečištění toxickými látkami. Odpady ze Spolany Neratovice uložené ve výsypce lomu Hájek u Ostrova nad Ohří dodnes přispívají ke kontaminaci svého okolí hexachlorcyklohexanem. V roce 2001 se objevily na Karlovarsku v obci Čichalov tři zapomenuté pytle s DDT.
Plzeňský kraj: Pokud se na Moravě a ve Slezsku skladovaly a nejspíše i nadále skladují PCB v Ostravě, pak v Čechách je podobným místem Plzeňsko. Stockholmská úmluva snad také pomůže vyřešit letitý problém skladu kontaminovaného pesticidy v Klatovech - Lubech. Úmluva se stejně jako v jiných krajích dotkne i spaloven odpadů - jak stávajících (například spalovna nebezpečných odpadů Na Slovanech), tak plánované spalovny na komunální odpady.
Tolik jen stručný výčet lokálních problémů souvisejících s globálním znečištěním perzistentními organickými látkami v jednotlivých krajích České republiky. Jsou to jen příklady, rozhodně to není výčet ani všech ani vždy těch nejdůležitějších případů z jednotlivých krajů. Snažil jsem se zahrnout co nejširší škálu problémů, kterých se Stockholmská úmluva týká. Daleko důsledněji je mapuje návrh Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy zpracovaný týmem odborníků pod vedením profesora Ivana Holoubka z brněnské Masarykovy univerzity. Anebo stejným týmem zpracovaná inventura POPs pro Českou republiku.
