Po roce dobrovolné služby odchází z TANDEMu Iris Riedel. Strávila v Koordinačním centru v Plzni posledních jedenáct měsíců jako dobrovolnice a starala se převážně o internetový portál pro mládež www.ahoj.info.
„Evropská dobrovolná služba se mi moc líbí. Je to vlastně rok plný zábavy a legrace,“ říká usměvavá Iris. Devatenáctiletá Iris Riedel je druhou dobrovolnicí v Centru. „TANDEM rozšiřuje nabídku relevantních informací pro jednotlivce. Kdo může informovat mladé lidi o stávajících nabídkách lépe a přesvědčivěji než samotní mladí lidé? Jsme přesvědčeni o tom, že mladí dobrovolníci mohou své vrstevníky informovat autentičtěji a rovněž je mnohem snadněji nadchnout než dospělí lidé,“ vysvětluje stanovisko TANDEMu ředitel Centra Ing. Jan Lontschar.
Za rok působení v Plzni se Iris naučila pít pivo, které prý v Německu vůbec nepije. „Tady jsou ty správné hospody, kde lidé zpívají s kytarou a povídají si. Chodím tu pořád do hospod, je to příjemné, no a když je tady pivo levnější než voda, tak se ho člověk naučí pít,“ usmívá se Iris. Potkaly ji však i špatné věci. Na začátku dobrovolné služby bydlela na jedné ze studentských kolejí, která nebyla příliš komfortní. „Chodila jsem nakupovat, abych byla mezi lidmi,“ vzpomíná Iris. Později se přestěhovala na lochotínskou kolej, ale ani tam nebylo vše bez problému. „Jednou přijdu domů a zjistím, že v koupelně chybí kohoutky. Všichni si mysleli, že už jsem pryč, tak je chtěli vyměnit. Navíc měla o tom víkendu přijet moje maminka. No, představ si tu hrůzu, přijdeš domů a nemáš kohoutky,“ směje se blondýnka ze Saska.
Iris se učila češtinu už v Německu na česko-německém gymnáziu v saském městě Pirna celých 8 let. Tento jazyk jí vybrali rodiče vzhledem k blízkosti České republiky, a přestože původně se čeština Iris nelíbila, dnes dává rodičům za pravdu: „moc nás to nebavilo a říkali jsme si, proč se to máme učit, je to tak těžké. Někdy před maturitou jsem si ale řekla, že umět česky bude dobré pro výběr dalšího povolání, protože ji moc lidí v Německu neumí.“ K tomu zvládá ještě angličtinu a francouzštinu. Soukromě také jezdila do Slovenských Tater a do České republiky na dovolenou. „S kamarády jsme jezdili do Čech na dovolenou. Jeli jsme třeba na kolech podél Berounky z Plzně do Prahy. To se mi moc líbilo. Stal se ze mě takový ´Bohemian-Fan´,“ vypráví Iris.
Činnost TANDEMu znala Iris již dlouho. Od roku 2001 je členkou Česko-německého fóra mládeže, které vzniklo a funguje pod záštitou Koordinačního centra. Zúčastnila se hned prvního setkání, kde se dozvěděla, že TANDEM hledá nového dobrovolníka za odcházejícího Vinzenta . „Všechny formality jsem zvládla během týdne a v září 2003 už byla dobrovolnice u TANDEMu,“ vzpomíná Iris a dodává: „na začátku jsem měla hrozný strach z jazyka, protože všichni na mě chtěli rovnou mluvit česky.“
Iris se spolu s Hankou , dobrovolnicí v řezenské kanceláři, stará o internetový portál www.ahoj.info. Spolu vytvářejí stránky, zjišťují zajímavé termíny akcí, aby je mohly zanést do kalendáře, pomáhají online-redaktorům s překlady, vyvěšují a rozesílají novinky atd. „Hlavně odpovídám na otázky mladých lidí. Zajímají se většinou o praxi, dobrovolnou službu nebo studium v Německu,“ popisuje svou práci Iris. V letošním roce také zprovoznila překladatelskou horkou linku ahoj.info , kde se žáci mohou zdokonalit v překladech a učitelé mohou tyto texty využít ve výuce. Pro online-redaktory uspořádaly Hanka a Iris již dva semináře a nabídly jim možnost seznámit se s pokročilejší tvorbou internetových stránek. S Hankou také jezdí na různé veletrhy a prezentuje zde mládežnický portál www.ahoj.info. O své činnosti v TANDEMu Iris říká: „ráda jezdím na semináře. Nemusím pořád sedět v kanceláři a dělám něco praktického.“
Od února také pod dobrovolnickou taktovkou funguje plzeňský štamtiš. Podle německého vzoru sehnala Iris několik nadšených lidí a řetězovou reakcí se zpráva předala dál. „Štamtiš je kulatý stůl, u kterého se setkají mladí Češi a Němci, kteří mají zájem o českou a německou kulturu a kteří chtějí mluvit česky nebo německy,“ vysvětluje Iris, „člověk má možnost někoho poznat. To je třeba pro Němce dost těžké, když neumějí dobře česky,ale na štamtiši si všichni dobře pokecají.“
Dobrovolná služba se Iris líbila, svědčí o tom i skutečnost, že jede ještě na jeden rok do Norska. „Teď jsem seděla rok u počítače a v Norsku budu pracovat rukama. S postiženými lidmi budu dělat věci z keramiky a to bude určitě moc zajímavé.“
