Ještě před začátkem projekce soutěžního filmu Bolero se tvůrčí delegace v prostorách festivalového kina Elektra sešla s novináři. Režisér a kameraman František A. Brabec objasnil, proč si vybral právě scénář spisovatelky Markéty Zinnerové. „Přiznám se, že mě námět nejprve moc nelákal, měl jsme ale pocit, že současná detektivka je něco, co tu nikdo nedělá.“
Hovořilo se i o vztahu filmu Bolero a jeho námětu vycházejícího ze skutečného zločinu, který se stal v Bratislavě v roce 1976. „Základní motivy - studentka medicíny, znásilnění, vražda a nenalézání vrahů - jsou společné. Příběh jsme ale přenesli do současné Prahy a ze sedmi podezřelých ve skutečnosti zůstali ve filmu tři. Prostě jsme se tehdejší událostí nechali jen inspirovat,“ řekl Brabec.
Představitelka zavražděné studentky Barbora Seidlová přiznala, že vypjaté scény silně prožívala: „Přestože je to jen natáčení, vědomí, že se takové věci skutečně mohou někde dít, způsobilo, že jsem nebyla schopná se od role úplně odpoutat.“
Naopak Kristina Filipová a Jan Šimčík si během natáčení užili i výbuchy smíchu. Podle Františka A. Brabce ve scénáři moc humoru nebylo, těžké téma proto aspoň částečně odlehčila dvojice mladých nezkušených vyšetřovatelů v jejich podání.
