Na plzeňskou Záchrannou stanici živočichů se dostaly ještě jako vajíčka, bylo jich pět a jejich máma je snesla do truhlíku k uschlým muškátům na parapetu jednoho panelového domu v Sokolovské ulici. "Majitelce bytu však přítomnost poštolčí rodinky na okně vadila, a tak chtěla, abychom si vajíčka odvezli. Podobné případy dost neradi řešíme a snažíme se vždy lidi spíše přesvědčit. V tomto případě však byla paní neoblomná a pohybem v pokoji samičku sedící na vajíčkách poměrně často rušila. Vyzvedl jsem proto 10. května 2011 v podvečer oněch pět kropenatých vajíček a vyhověl požadavku majitelky bytu," líčí šéf stanice Karel Makoň začátek příběhu, který šťastně skončil v těchto dnech.
Přímo z Lochotína putovala vajíčka nejkratší cestou a co nejrychleji do umělé líhně kolegy Vlastimila Voráčka z Roupova. "Ten pro nás již několik let úspěšně a profesionálně líhne nejrůznější druhy ptáků z ohrožených, vysekaných či poškozených hnízd. V tomto roce to pro něj byla již druhá snůška poštolek také z ohroženého hnízda, kterou též úspěšně vylíhl."
Netrvalo dlouho a z pěti vajíček se na stanici vrátila (5.6. 2011) celkem tři několik hodin stará mláďata (viz fotografie). Byla pouze tři, jelikož zbývající dvě vejce byla neoplozená a nebo čerstvě snesená a přesunem poškozená.
První dny svého života trávila poštolčata pod žárovkovým světlem staré stolní lampičky. Jakýsi provizorní inkubátor jim nahrazoval mámu, zajišťoval potřebnou teplotu a stal se jejich dočasným domovem. Role táty (samečka starajícího se o přísun potravy) se ujali lidé ze stanice, kteří téměř nepřetržitě servírovali dlouhou pinzetou přímo do hladových zobáčků malé kousíčky laboratorních myší, potkanů a jednodenních kuřátek. Individuální péče spojená s pravidelným krmením trvala přes tři týdny do doby, než se naučila mláďata trhat a přijímat potravu sama.
Zhruba v pátém týdnu od vylíhnutí byla pak mláďata přesunuta o třídu dál, a to do velké voliéry k ostatním zkušenějším a starším poštolkám. Zde se naučily základním návykům chování dravce, cvičily křídla a trénovaly spolu s ostatními poštolkami.
Ve finále dostaly na nohy ornitologické kroužky a za pěkného počasí a přítomnosti fotografa Bohumila Máška, byly na strništi za stanicí (Plzeň – Doubravka) úspěšně vypuštěny (3.8.2011).
Kolem stanice se zdržovaly i na konci týdne a z čerstvě přeoraného strniště s hlasitým pokřikem sbíraly a nosily vyorané „myši“ (hraboše).
"Tímto způsobem je ze ZSŽ Plzeň vypuštěno a vráceno zpět do volné přírody cca 20 – 30 mláďat poštolky obecné ročně. Všechna vypouštěná mláďata jsou kroužkována a zprávy o jejich pohybu pak dostáváme průběžně ještě několik let po jejich vypuštění," vysvětluje Makoň.
