"Přivezli jsme ji na břeh Jesenické přehrady u Chebu, otevřeli transportní bednu a čekali, co se bude dít. Ven se jí moc nechtělo, nedůvěřivě vykoukla a pak pomalinku vylezla ven na pláž 5 m od vodní hladiny," líčí šéf plzeňských zvířecích záchranářů Karel Makoň. O kom je řeč? O uzdravené huse, kterou záchranáři v těchto dnech vypouštěli do volné přírody.
"Lépe to už načasovat nešlo, krásné počasí, nad hlavami nám přeletovala hejna hus a jejich hlasité kejhání nešlo přeslechnout. Nádhera, určitě je uslyší, rozběhne se po hladině, vzlétne do výšky a přidá se k některému hejnu. To jsme si mysleli a proto jsme ji sem také vezli," dodává Makoň.
Husy jsou velice inteligentní a společenská zvířata, úzce vázána jak na rodinu tak v zimě pak na velká hejna na shromaždištích. To konec konců bylo patrné, už když se dostala ona poraněná husa velká k nám na stanici. Původně narazila na dráty elektrického vedení v Nových Mitrovicích na Plzni – jihu a tři dny téměř nechodila. "Po třech týdnech se však její zdravotní stav výrazně zlepšil a celkově u nás ve voliéře následně strávila necelé čtyři měsíce. I za tak krátkou dobu si však zvykla na lidi. Pro šťavnaté listy a krmení si chodila automaticky až k pletivu a když slyšela lidské hlasy, tak kejhala, jako by si chtěla také povídat. Pohladit se sice nenechala, ale každou návštěvu šla vždy doprovodit až ke dveřím voliéry a nejspokojenější byla, když bylo kolem ní lidí hned několik."
I přesto všechno se jednalo o divoké zvíře z volné přírody, a tak záchranáři chtěli uzdravenou husu vrátit zpět tam, kam patří. Zpět na pole s osením a velké vodní plochy, do hejna divokých ptáků stejného druhu. Tento záměr se však nezdařil. "Naší huse se do přírody vrátit nechtělo a to ani když jsem ji na břehu Jesenické přehrady násilně vyhodil do vzduchu a cíleně plašil. Odlétla cca 200 m na vodní hladinu, kejhala a vracela se zpět. Přitom musela slyšet volání svých divokých družek i vidět jejich hejna na obloze. Bylo to zvláštní a tahle husa byla naším úplně prvním pacientem, kterému se nechtělo zpět do volné přírody. Ještě se mi za dvacet let praxe na stanici něco podobného nestalo!," kroutí hlavou Makoň. "Přesněji řečeno, naše husa připlavala zpět, vylezla z vody a jako by řekla „Tak já jsem vykoupaná, můžeme jet domů.“ No a jelikož nebyl vůbec žádný problém ji opět chytit, naložili jsem ji zpět do transportní bedny a mohli jsme se všichni z nedělního výletu na přehradu Jesenice spokojeně vrátit."
Tuto zimu zcela určitě stráví ještě husa velká na stanici v Plzni ve voliéře a brzy zjara ochránci přírody učiní další pokus. "Možná, že s blížícím se hnízdním obdobím nakonec zvítězí pudová touha divokého zvířete nad nechtěným přátelstvím s lidmi z naší stanice."
Hloupá husa
Hodně užívané přirovnání „husa jedna hloupá“ se nezakládá na pravdě a jako většina z takovýchto rčení má v praxi zcela opačný význam. Opravdu málokterý pták je tak chytrý jako husa, potažmo husy. Tak například, každý myslivec, co byl na lovu „divokých“ hus vám potvrdí, že střelit větší množství těchto relativně velkých ptáků je docela problém. Husy se totiž rády zdržují na přehledných a velkých plochách a to jak polích, zasněžených pláních, tak večer pak na velkých vodních hladinách. Mají to velice dobře vymyšlené a připočteme-li k tomu, že téměř vždy některá zvířata v hejnu hlídají, zjistíme, že mají vždy dostatek času na to, aby blížící se nebezpečí včas analyzovaly, nabraly potřebnou výšku a ulétly. Zrovna tak jejich nenápadné chování v době hnízdění a vyvádění mláďat. Málokdy uvidíte „divokou“ husu, že by vodila svá mláďata po otevřené vodní hladině jako třeba labutě. Rovněž vztah mezi partnery a mláďaty bychom jim my lidé mohli leckdy závidět. Husy si jsou relativně věrné, vzorně hlídají a pečují o svá mláďata a hlavně i na zimovišti můžeme vidět vždy jednotlivé rodiny. Husy jsou prostě zajímavá volně žijící zvířata, od kterých bychom se mohli my lidé leckdy a ledacos přiučit.
