S jednapadesáti atrakcemi včetně nového strašidelného zámku přijela na louku u kostela svatého Jiří pouť. Přestože provozovatelé mají čím dál tvrdší chlebíček, nestěžují si. „Dávat lidem radost je náš život,“ konstatuje šéf Vlastimil Lagron.
Doubravecká pouť na Jiřího je už tradicí a je každým rokem největší v kraji. Přestože více než stovka kolotočářů začala na louky u kostela najíždět minulé pondělí a od soboty už pouť vítá návštěvníky, to hlavní vypukne tuto sobotu a neděli. Na centrifuze, crazy surfu nebo zvonkové dráze, ale také na labutích a lochnesce, se protočí tisícovky malých i velkých návštěvníků. „Všechno záleží samozřejmě na počasí, takže se tu modlíme, aby svítilo sluníčko a počasí nám přálo,“ říká Vlastimil Lagron. V týdnu se budou tedy kolotoče točit od čtrnácti hodin, v sobotu a v neděli od deseti až do večera.
Šéf kolotočářů tvrdí, že v současnosti návštěvnost poutí stagnuje. „Od devadesátých let se začalo rodit méně dětí a i když to vypadá, že se to v poslední době zlomilo, musíme ještě chvíli počkat, až ti prckové dorostou,“ podotýká Lagron. Podle něj je dalším důvodem slabší návštěvnosti fakt, že lidi nemají tolik peněz.
Opakem to bylo za starého režimu a pak krátce po revoluci v roce 1989. „Za komunistů lidé v podstatě neměli peníze za co utratit a bylo také víc dětí,“ srovnává provozovatel poutě, „a krátce po listopadové revoluci byli lidé zase v euforii a uměli se krásně bavit.“
Právě chtít se bavit je to, co podle lidí od kolotočů našinci často chybí. „Když jsme se byli jen ze zájmu podívat v říjnu v Německu na Oktoberfestu, žasli jsme, jak se tisíce Němců bavily a vůbec jim nevadilo, že lilo jak z konve,“ míní Vlastimil Lagron. Ten také lituje, že se čím dál méně drží mezi lidmi tradice pouti. „Už se často nestává, aby se rodina sešla, napekla koláče a lidi se společně bavili.“
