V Plzeňském kraji jsou podle odhadu odborníků nejméně v osmi městech a obcích typicky romské lokality na okraji společnosti. Takových míst je podle společnosti GAC, která prováděla výzkum pro ministerstvo práce, v kraji celkem 17, nejvíce - sedm, jich je v krajském městě. Další jsou většinou v činžovních a bytových domech v Rokycanech, Klatovech, Nýřanech, Kladrubech, ve Velkém Malahově, v Horní Bříze a v Bělé nad Radbuzou.
Podle odhadů žije v těchto lokalitách 1650 až 2100 Romů. Domy jsou částečně ve vlastnictví obcí, jinde mají soukromé majitele. Do některých okrajových lokalit byli Romové jako neplatiči nájemného vystěhováni. Obecní domy se na mnoha místech udržují a opravují. Lidé z neziskových organizací, kteří se zabývají terénní prací s těmito komunitami, potvrdili, že právě bydlení patří vedle nezaměstnanosti k nejpalčivějším problémům komunit.
Některé obce vynakládají každoročně peníze, ať už na opravy domů nebo na granty pro neziskové organizace a terénní pracovníky. Představitelé některých měst ale řekli, že i přes snahu obce o navázání spolupráce nemají Romové z těchto lokalit sami snahu ani zájem začlenit se do společnosti. "Musím přiznat, že si s nimi nevíme rady, jejich chování vůbec neodpovídá tomu, že by chtěli a mohli žít s ostatními lidmi. Zatěžují okolí, ničí a devastují," shrnul zkušenosti s romskými lokalitami například starosta Bělé nad Radbuzou Libor Picka.
Pro tyto lokality je typická nezaměstnanost, nízká úroveň právního vědomí a vzdělání, dluhy, špatný stav bytů, větší výskyt alkoholismu, závislosti na automatech, užívání drog a prostituce, vyjmenoval krajský romský koordinátor Jiří Novák. Lidé, kteří tam žijí, se podle něj často stávají pachateli a zároveň i oběťmi trestné činnosti. Protože nepracují, nemají peníze na placení bydlení a jídla, jsou odkázáni jen na sociální dávky. Protože mnohdy řeší svoji finanční situaci půjčkou u lichváře, jsou nuceni splácet a peníze pak často hledají při kriminální činnosti.
Plzeň, kde podle odhadu žije v sedmi lokalitách až 1400 Romů, může těmto lidem nabídnou poměrně různorodou nabídku služeb neziskových organizací, terénních pracovníků a nízkoprahových center, domnívá se Jan Frisch ze společenství Začít spolu. Organizace pracuje ve městě už deset let. "V Plzni se připravuje komunitní plán sociálních služeb, který by skutečně měl odpovědět na to, co je třeba v této oblasti udělat," řekl.
Podle něj by se měly sociální služby doslova šít na míru konkrétním potřebám rodin. Za pravdu mu dává i ředitel plzeňské pobočky společnosti Člověk v tísni Tomáš Hirt. Chtějí, aby tyto rodiny ukázali nějakou snahu a aktivitu, ne aby jen pasivně čekali na příchod sociálních dávek a podpor.
Neziskové organizace proto začínají u dětí - zaměřují se na jejich doučování a na aktivity ve volném čase. Když zjistí, že rodina má další problémy, terénní pracovník jí pomáhá s dalšími věcmi, jako je jednání s úřady, vyplňováním tiskopisů a podobně. Další lidé se snaží poskytnout pracovní poradenství.
Snaží se své klienty postupně provázet problémy a v ideálním stavu je přivést k samostatnosti, ke schopnosti řešit své problémy sami a bez dalších rizik. Frisch však přiznává, že je to velký problém. "Ti lidé se pohybují v jednom kruhu. Když se například někteří dostanou do učení a chodí tam, vidí, že si kamarád občas přivydělá prací načerno, a jelikož není střední škola povinná, učňák opustí," popsal Frisch.
Za potencionálně největší problém Plzně považuje Hirt bydlení. Město, které vlastní některé "romské" domy, se netají snahou prodat co největší množství bytů. Hrozí, že takové domy koupí noví majitelé, třeba bývalí zastavárníci, i s dluhy na nájemném. Obyvatele pak donutí platit víc, zvednou jim nájem a oni nemají jak uniknout, obává se Hirt. "Na chudých lidech, kteří neznají pořádně svá práva, se dá paradoxně dobře vydělávat," dodal.
Organizace Člověk v tísni ve spolupráci s magistrátem, několika neziskovými organizacemi i školami zahájila v Plzni pilotní projekt Polis. Kromě pracovního poradenství, doučování a terénních služeb pro lidi z vyloučených komunit, se projekt zaměřuje i na úředníky, politiky, učitele, strážníky či policisty, kteří mají vliv na situaci v sociálně vyloučených místech. Pro tyto lidi pořádá organizace různé školení a semináře. Chce třeba přesvědčovat politiky a úředníky, aby svými rozhodnutími nepřispívali ke tvorbě nových ghett.
