S příchodem první poloviny října vrcholí u nás čas jelení lásky, myslivci nazývaná jelení říje. Je to období, kdy se do lesa vypraví nejeden milovník přírody či myslivec. A nejsou mezi nimi jen ti šťastní, kteří získali povolenku k odstřelu, ale mnoho dalších, kteří se jdou jen podívat a poslechnout si onen nádherný koncert králů našich lesů. Vždyť jelení říje má v sobě mnoho vzrušujících, neopakovatelných chvil, na které se často dlouhou dobu vzpomíná.
"Také na Rokycansku se můžeme na některých místech s jelení zvěří setkat, kterou myslivci nazývají zvěří vysokou. Samci, tedy jeleni dosahují délky až 250 centimetrů a výška v kohoutku se pohybuje kolem 150 centimetrů. Hmotnost může dosahovat až 250 kilogramů, přičemž samice, tedy laně jsou zhruba o třetinu menším," vysvětluje šéf rokycanských ochránců přírody Pavel Moulis. Letní srst jelena je podle něj převážně červenohnědá, zimní pak šedohnědá. Jeleni mají na rozdíl od laní mohutné paroží a v době říje a přes zimu i zřetelnou hřívu. "Nejčastěji se s ním můžeme setkat v listnatých a smíšených lesích s otevřenými plochami, jako jsou paseky a louky. Běžně se však vyskytují i v rozsáhlých, méně úživných jehličnatých lesích či v zemědělských oblastech, kde nacházejí nejen potravu, ale i úkryt. A v takových to místech mohou zcela logicky nastávat škody na zemědělských či lesních kulturách," dodává Moulis.
Jelení říje zpravidla probíhá od poloviny září do poloviny října, ale její intenzita i délka se může místně lišit v závislosti na počasí. Jeleni si v této době vytváření harémy říjných laní a bojují mezi sebou o jejich přízeň. Od večera do rána se ozývají hlubokým hrdelním hlasem. Den pak tráví odpočinkem a zajímavostí je i skutečnost, že v této době nepřijímají skoro žádnou potravu. Laně po osmi měsíční březosti rodí zpravidla začátkem června 1 až 2 kolouchy. Ti jsou hned po narození velice čilí a následují matku, která je kojí asi čtyři měsíce. Pohlavně sice dospívají v druhém roce života, ale mladí jeleni se do rozmnožování zapojují zpravidla ve čtyřech letech. Mohou se dožít i dvaceti let. Jelení zvěř žije s vyjímkou nejstarších jelenů a s vyjímkou doby říje v pevně organizovaných tlupách, které jsou tvořeny samicemi s mláďaty a nedospělými jedinci obojího pohlaví. Mladí samci tvoří samostatné tlupy, staří se pak stávají samotáři. K dorozumívání slouží jelenům nejrůznější pachové, zrakové i hlasové signály. Přes den odpočívají v úkrytech a teprve v podvečer vycházejí na pastvu, přičemž opět záleží na tom jak frekventované je místo jejich výskytu. Zvláště v této době, kdy je les navštěvován z nejrůznějších důvodů, nachází jelení zvěř klid v rozlehlých zemědělských lánech.
I přesto, že se v poslední době na Rokycansku setkáváme s nejrůznějšími živočišnými druhy, které zde dříve nebyly, jelení zvěř se zde vyskytuje především v oblasti křivoklátských a brdských lesů, kde nachází jednak dostatek klidu, ale i potravy. Občas se však na Rokycansko nějaký jelen zatoulá, zvláště pak v období jelení říje. "Setkání s tímto impozantním a majestátním zvířetem v nás zanechá neopakovatelný a zároveň i vzrušující zážitek," zve do lesů Pavel Moulis.
