V Plzni vystavuje mědiryty Japonka Junko Nagano

Přední japonská výtvarnice Junko Nagano vystavuje své mědiryty pod názvem Krajiny větru a květin do 25. září v plzeňské Galerii Jiřího Trnky. Výstavu připravenou v rámci oslav 20 let partnerství Plzně a Takasaki připravilo město Plzeň ve spolupráci v japonským velvyslanectvím v ČR. Junko Nagano ...

Jarní servisní akce AUTO CB

Přední japonská výtvarnice Junko Nagano vystavuje své mědiryty pod názvem Krajiny větru a květin do 25. září v plzeňské Galerii Jiřího Trnky. Výstavu připravenou v rámci oslav 20 let partnerství Plzně a Takasaki připravilo město Plzeň ve spolupráci v japonským velvyslanectvím v ČR.
Junko Nagano se narodila roku 1966 v prefektuře Gunma. Absolvovala Tokijskou univerzitu umění a Fakultu výtvarních umění obor architektura a několik let pracovala v designové firmě. V roce 1998 začíná samostatně vystavovat. V rychlém následují úspěšné výstavy v Tokiu, Osace, Gunmě, Niigatě, Okayamě. Od roku 2002 začíná tvořit ve vlastním ateliéru v Takasaki a s velkým úspěchem zde vystavuje. V roce 2008 jsou některé její práce použity ve filmu režiséra Takeo Kimura. Ve své práci se soustřeďuje
na knižní ilustraci, především pohádek Hanse Christiana Andersena. Za svoji tvorbu získala četná domácí i zahraniční ocenění.
V názvu výstavy Yunko Nagano Krajiny větru a květin rezonuje především hluboce intimní atmosféra jejího města Takasaki. Jak sama zdůrazňuje, vibrace rodného kraje kultivují její tvůrčí imaginaci po celou dobu její umělecké dráhy.
V Japonsku bývá zvykem dávat výstavám tajemná a poetická jména, neboť pouze tajemné může být květem. Návštěvníci výstav se tak mohou snadněji přenést do říše neviditelné reality a krásy. Podle buddhistické a šintoistické filosofie je totiž pro většinu z nás pravá realita zatemněna smyslovým vnímáním. Světy reality, bohů, polobohů, démonů, duchů či prétů jsou přístupné pouze intuicí nebo chcete-li moudrostí. S neviditelným světem je pak možné komunikovat pouze mlčením nebo pomocí různých druhů emočních nálad. Mlčení je jediný správný způsob, jak hovořit o přirozeném.
Před třinácti lety se v tvůrčím zrání Yunko Nagano otevřely zcela nové horizonty díky setkání s tradiční evropskou technikou mědirytu. Mědiryt /chalkografie/ je hlubotisková grafická technika, která svými počátky spadá až k předrenesančním zlatnickým dílnám. Yunko Nagano se díky ní stala pravou globalizační umělkyní. Své hluboce japonské cítění vyjadřuje prostředky typickými pro západní uměleckou tradici. V japonském umění převažuje metoda ne-činnosti, charakteristická pro taoistická, později zenová teoretická východiska. Všechno už je zde, nic není zapotřebí vymýšlet, stačí nepřekážet světu v jeho projevech. V tvorbě Yunko Nagano se však díky ušlechtilé technice mědiritu objevila témata snu, tajemství, fantazijních světů a personifikovaných přírodních sil. Díky ní je schopna zaznamenat stopy tajemných setkání, sakrálních sfér či světel vrhaných křídly andělských bytostí a víl. Formálně tak navazuje na velké evropské mistry hlubotiskových technik, Albrechtem Dürerem počínaje, Bohuslavem Reynkem, Cyrilem Boudou nebo Karlem Demelem konče.
Svět Větru a květin povstává z hlubokých emocí, jež v malířce probouzejí setkání s krásnem. Krása je v kontextu její tvorby dobrem a dobro pravdou. “Vše, co se manifestuje, jest dobré,” píše se v jedné významné buddhistické sútře. Yunko Nagano jako by pokračovala.“ Když spatřím krásnou věc, probouzejí se ve mně pocity, které pak vedou moji tvůrčí sílu. Hlavním zdrojem mé inspirace je příroda, především ta, která provázela mé dětství. Ta je pro mne zdrojem životní útěchy.” Yunko Nagano se narodila v Misato-mači v Takasaki, kde krajina dodnes budí úžas svojí poezií a kde lze bezprostředně vnímat jejího génia loci. “V zimě zde utichá chladné nebe a vítr fouká tak ostrý, že vám prorazí kůži. Atmosféra jara je plná rozkvétajících květin a cvrlikání ptáků.V kypícím létě je země zahalena konejšivým listím, zrajícími plody a počínající melancholií. Podzim s sebou přináší pestré barvy, smutek a uvadající květy. Zakvákání žáby či zabzučení hmyzu dokáže pohnout celým vaším srdcem. A čas neustále a nezadržitelně plyne. Byla bych šťastna, kdyby moje práce byla vnímána jako pocta nedělitelnému celku přírody, universálnímu řádu bytí a proměnám přírodních krás.”
Výtvarné umění bývá podobně jako hudba považováno za výsostný nonverbální nástroj komunikace. Ke svému sdělení nepotřebuje slova, a jsou v něm zakódovány universální duchovní i estetické hodnoty. Jeho poselství však mohou vnímat pouze otevřená lidská srdce. Česká, stejně jako evropská nebo japonská. Věřím, že výstava Krajiny větru a květin Yunko Nagano se stane příležitostí ke společnému setkání. V bezedném květu tajemství, ze nějž povstávají všechny věci i jména.


The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
10.09.2010 08:09



0 +
 
ČNSO studio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka