Kuriózní případ řešila záchranná stanice živočichů v Rokycanech. Do rokycanské nemocnice vnikl v neděli v podvečer had připomínající zmiji. Otevřenými dveřmi se dostal na chodbu v přízemí a plazil se k bufetu. Návštěvníky i personál nemocnice zachvátila panika. I to byl možná důvod, proč si had rozmyslel pro něho nebezpečný pobyt na chodbě a našel si skulinku pode dveřmi, čímž se dostal do uzamčené místnosti. Personál nemocnice přivolal ochránce přírody, kteří okamžitě vyjeli na místo. Po zjištění okolností a nemožnosti dostat se do místnosti, tuto zabezpečili tak, aby had nemohl vniknout zpět na chodbu. Případ poté odložili na dobu, kdy bude místnost sloužící jako sklad čistících prostředků otevřena. To se stalo včera v dopoledních hodinách, přičemž zkušení odborníci na hady z řad ochránců přírody již byli na místě dříve, než-li došlo k odemčení skladu. Chtěli tak předejít nebezpečné situaci, neboť zvláště po zimě je uštknutí zmijí velice nebezpečné z důvodu nashromážděného jedu. Díky tomuto opatření a rychlému zásahu ochránců přírody byla zmije odchycena a vypuštěna na vhodnější lokalitě.
Výskyt živočichů v rokycanské nemocnici však není nijak ojedinělý. Každoročně do těchto míst ochránci přírody vyjíždějí za řadou živočichů. Jmenujme např. mláďata strak, popálené poštolky obecné ze sloupů elektrického vedení, srnčí zvěří uvězněná v nejrůznějších prostorách či mladý zajíc, kterého zvířecí záchranáři odchytávali ve druhém patře zdejšího zdravotního zařízení.
Zmije obecná se zpravidla vyskytuje v lesnatých a vlhkých biotopech, kde vyhledává zarostlé okraje cest porostlé křovinami, lesní slunné paseky s pařezy a porosty borůvčí. Má velmi proměnlivé zbarvení, od světle šedé až po téměř černé. Živí se především hraboši, žábami či ještěrkami. Na svoji kořist obvykle číhá, případně se k ní opatrně plazí. Po jejím uštknutí čeká až jed začne působit a kořist zemře. Kořist zpravidla začíná polykat od hlavy, což může trvat i několik minut. Rozmnožování probíhá od dubna do května, přičemž samci spolu obvykle bojují o samice. Vztyčují přední část těla a vzájemně se přetlačují s cílem přitisknout soka k zemi. Samice rodí obvykle jednou za dva roky tři až dvacet mláďat. Zárodek je vyživován jednoduchou placentou, takže lze hovořit o živorodosti. Hlavními nepřáteli zmijí jsou ježci, tchoři, divoká prasata a z ptáků pak sovy, dravci, volavky či čápi. Největší ztráty na populaci zmijí však způsobuje člověk. Nejen, že ji aktivně pronásleduje, ale ničí i její přirozené prostředí. Uštknutí zmijí obecnou je zřídka člověku smrtelně nebezpečné. Had má k použití jen jednu až dvě třetiny člověku smrtelné dávky jedu. Snad jen ve výjimečných případech / děti, alergické či nemocné osoby …/ může dojít ke komplikacím. K uštknutí dochází především v důsledku nepozornosti a lehkomyslnosti, tzn. být např. při sběru lesních plodů pozorní kam šlapeme a výhodou je i pevná obuv. Zmije obvykle zmizí dlouho předtím, než ji spatříme a přítomnost člověka nikterak nevyhledává.
V jarním období vyjíždějí rokycanští ochránci přírody i několikrát denně za nejrůznějšími zvířecími pacienty. Kromě klasických zranění různých druhů živočichů se začínají v přírodě objevovat i první mláďata. Kromě odchytu a přenosu zmijí se ochránci přírody v minulém týdnu např. zabývali i vysvobozením zachyceného rorýse obecného na bytovce v Rokycanech. Rorýs, který se v nedávné době vrátil z Afriky, se při hledání vhodného místa k hnízdění zachytil za krk v panelové spáře za zbytek rybářského vlasce, který sem zřejmě přinesl vrabec. Naštěstí vše dobře dopadlo a rorýs byl po krátké době vypuštěn. I zde se opět projevila výborná součinnost s nálezci pacientů, bez jejíž pomoci by rorýs zcela jistě uhynul.
