Už desáté slavnostní předávání (promoci) asistenčních psů hostí v sobotu od 14 hodin dům Exhodus v Třemošné u Plzně. Na akci, kterou pořádá společnost Pomocné tlapky, budou přítomni nejen asistenční psi a jejich páníčci, ale také mladí adepti tlapkácké školy=štěňata , které jsou ve výchově v adoptivních rodinách.
Tlapkám přijede také zahrát Karel Holas a František Černý z kapely Čechomor, se kterou společnost spolupracuje již 4. rokem.
Cílem společnosti Pomocné tlapky je výcvik a předávání asistenčních psů zdarma do dlouhodobého užívání tělesně postiženým lidem, zejména částečně nebo zcela upoutaným na invalidní vozík, nevidomým i neslyšícím a lidem se záchvatovými onemocněními. Asistenční psi mohou částečně nahradit službu osobních asistentů nebo rodinných příslušníků a snížit závislost tělesně postižených na jejich péči, zvýšit samostatnost a sebevědomí a tím umožnit těmto lidem aktivně a plnohodnotně se zapojit do běžného života a zlepšit navazování komunikace s okolím.
Výcvik asistenčních psů je ze všech typů výcviků nejnáročnější a narozdíl od výcviku vodících psů pro nevidomé se na něj nevztahuje státní příspěvek. Celková částka na výcvik asistenčního psa přitom dosahuje až 220 000 Kč. Společnost Pomocné tlapky je již 4. rokem financována bez podpory státních dotací. Finanční prostředky získává výhradně formou darů, grantů, z veřejné sbírky a vlastní výdělečnou činností.
Působení organizace je celostátní, se snahou pomoci každému, kdo se na ni obrátí. Význam mají však i aktivity regionální
Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky existuje již 9,5 roku. Společnost předává již desátou skupinu nu psích asistentů-5 asistenčních psů a 7 šikovných společníků. Za 9 let oficiální existence/ dnešnímu dni/ je to celkem 102 asistenčních psů, kteří splňují ty nejnáročnější mezinárodní testy .
Všechny asistenční psi a šikovní společníci ovládají desítky
standardních povelů - základy poslušnosti- sedni, lehni, zůstaň…
- povely potřebné při pohybu na veřejnosti- vpravo, doleva, stůj, otoč se, jízdu na pohyblivých schodech, cestování autem, MHD….
Speciálních povelů= dovedností- podávání předmětů spadlých na zem, zapomenutých na stole, gauči,
- otevírání- zavírání dveří, rozsvěcení/ zhášení světla,
- pomoc se sebeobsluhou- sundání ponožek, rukavic, čepice, svetru, kalhot
rozepnutí zipu, sundání brýlí
- vytažení polštáře, stažení deky,natahování křečovitých nohou,vrácení ruky na
- ovladač el. Vozíku, vrácení nohy spadlé z postele zpět na postel….
Představují se jednotlivé týmy:
1)ADAM NOVÁK A šikovný společník TAR.
Adámek je 6 letý chlapec s DMO - levostrannou hemiparézou, epilepsií a centrální zrakovou poruchou. Tara - zlatého retrívra / 6 let / má od 18.3. 2009 a absolutně od té doby kvete. Bydlíme ve Vraném nad Vltavou, kousek od Prahy. Tar Adamovi pomohl ve spoustě věcí: dokáže ho svléknout, což Adama těší a má tak velkou motivaci učit se zvládat sebeobsluhu, nosí mu věci, které potřebuje přinést nebo mu upadnou, dokáže otvírat dveře, vyzout boty atd.. Ale hlavně se spolu naučili chodit ze školky úplně samostatně i přes přechody pro chodce. Pohybuji se opodál a snažím se jen hlídat, aby je cizí volně puštění psi neobtěžovali. Protože má syn pohybový problém, využíváme canisterapii, kterou si řídí dnes už úplně sám a polohuje dle své potřeby. Adam se nesmírně fyzicky i psychicky zlepšil. Letos jsme strávili 2 týdny na horách i s pejskem, který si to fakt užil. Adámek lyžuje pod vedením speciálního pedagoga, který se zabývá lyžováním handicapovaných dětí a moc se jim to spolu daří. Adam jezdí už bez opory na mírných svazích, dokáže zastavit a zatočit do leva, pravá strana je stále velmi obtížná, ale už ji začíná taky pomalinku zvládat. Jezdí s učitelem a teď už i se mnou na vleku bez problémů. Loňské léto jsme s Tarem strávili skvělou dovolenou v Moravském krasu.Dostali jsme se s ním i do 3 jeskyní. Plánujeme pobyt u moře, ale letos asi bez pejska, chceme nejdřív ověřit, jak to zvládne Adam a v dalších letech bychom to mohli zkusit i s Tarem. Na podzim jsme byli 4 týdny v lázních Teplice v Čechách, kam jsme si ho mohli taky vzít. Máme znovu zažádáno o lázně, tak uvidíme, kam to letos vyjde.
2.týmem je Jakub Lochman a Rex, Tento tým je z. Týniště nad Orlicí. Kubovi je 10let, má DMO a je na vozíku, jinak je to báječný, chytrý kluk, samý úsměv. Svého času dojížděl na canisterapie do OS Orion, na kterých se mu velmi líbilo. Tam poprvé vzplanula myšlenka pořídit kubíkovi pejska domů. Po domluvě s manželem jsme se rozjeli na veletrh do Brna, kde jsme poprvé měli tu čest poznat tým pracující s asistenčními pejsky. Brzy na to jsme se zapsali do pořadníku čekatelů a vyčkávali.... Po čase jsme prošli testováním a byli vybráni a pozváni do Třemošné na konzultace a první setkání s Rexem..... je tomu víc než rok co máme Rexíka doma, v létě oslaví 3 narozeniny. Celá rodina si ho moc oblíbila. Rex spí v pokoji s Kubou, hned u postele, tak je mu stále na blízku. Jinak zvládne pomoc při svlékání, nosí a podává mu sandálky a cokoli na co ukáže. Umí otvírat dveře, nechá se kdykoli hladit a využívat ke canisterapii, Kuba mu rád aportuje a on vesele nosí míčky i když je hodí pouze 1metr od vozíku. Strávil s námi i báječnou dovolenou v Chorvatsku a pobyt v lázních- Jánské Lázně. Jsme vážně moc rádi, že ho Kubík má říká maminka
.
3) Prudký Ladislav a asistenční pes Roki,
13.12.2010 to bude pět let, kdy syn byl účastníkem vážné dopravní nehody. Naštěstí se prognózy lékařů nenaplnily a syn se mohl postupně a pomalu začít vracet do života... Před tímto okamžikem žil spokojený život a pomalu se mu začaly plnit jeho sny i plány. Během vteřiny se ale vše změnilo, syn přišel o všechno a jeho život začal úplně od začátku... Před nehodou byl velmi společenský a tak, když se po nehodě, asi po dvou letech, postavil trošinku doslova na vlastní nohy a ve chvílích, kdy se cítil lépe, začal se pomalu a sám učit pohybovat po městě a chodit do přírody. Častokrát to bylo pro něj fyzicky náročné, ale snažila jsem se jej v tomto podporovat. Návštěvy dřívějších kamarádů byly sporadické a já jsem se bála, aby se úplně neuzavřel před okolním světem. Pokud to teď jeho zdravotní stav dovolil, velmi rád chodil do přírody, snažil se opět být fyzicky aktivnější, rád poslouchal a poslouchá vážnou hudbu... Bohužel, měl ale i nadále různé zdrav. komplikace z dopr. nehody, při které došlo např. i k velmi vážnému zranění hlavy, které se snažil sám soustavně překonávat. Byla s tím spojená např. i únava a nestabilita, někdy větší, někdy menší a přidala se i poúrazová epilepsie. Na první pohled se mohl jevit jako zdravý člověk, a tak díky své nestabilitě často působil na své okolí jako někdo, kdo, požil alkohol či drogy a občas se setkal s opovržením a urážkami. Toto jej velmi trápilo a po jednom takovém osočení už odmítal sám kamkoliv chodit. Začal vnímat své zdravotní problémy v těch nejčernějších barvách a on, ač sám v minulosti velmi kolektivní, se uzavřel světu. Setkání s Pomocnými tlapkami vneslo do našeho života novou naději a posléze i asistenčního pejska Rokyho. Ráda bych tímto též velmi poděkovala sdružení Dobrý skutek, a ostatním sponzorům, kteří finančně přispělo synovi na pořízení Rokyho . Během posledního roku se synův zdravotní stav velmi zlepšil a když mívá období, kdy se necítí dobře, Roky mu fyzicky pomůže, co je potřeba. Ale Roky je pro syna obrovský pomocník i v tom, co není až tak vidět, ale je to možná důležitější, jak pomoc fyzická. Při tom, jak syna doprovází a tím, že nosí na sobě označenou vestičku asistenčního psa, tak neverbálně říká svému okolí - toto je můj člověk, který má určitý zdravotní problém, který nemusí být na první pohled správně pochopen a vnímán. A najednou, díky Rokymu, kromě jiného, syn mohl znovu uvidět i tu přátelskou, lidskou tvář okolního světa. Tomuto pejskovi se totiž podařilo něco úžasného a to svojí přítomností otevřít dveře ty nejdůležitější a to dveře, které se napevno uzavřely mezi synem a okolním světem. Ano, domnívám se, že oba, jak syn, tak i jeho asistenční pes Roky, v této životní zkoušce uspěli na jedničku.
Děkujeme Vám všem, kteří jste nám podali na této cestě pomocnou ruku...
Za syna Ladislava Prudkého a jeho kamaráda, asistenčního pejska Rokyho, maminka Jana Prudká
4) tým -Honza Vaněk a Sony
Honza je Třemošné u Plzně , je mu 12 let a už rok mu pomáhá pes Sony ,
trpím nemocí která se nedá léčit a jmenuje se Progresivní svalová dystrofie , tahle nemoc mi oslabuje svaly a tak jsem přes rok na vozíku .
Sony mi pomáhá otevírat dveře , podává mi věci které mi spadnou na zem , když potřebuju zavolat a přivést maminku a jsem zrovna v posteli nebo na záchodě , řeknu to prostě Sonymu a ten maminu nebo tátu ( kterému Sony říká taky maminka ) prostě přivede J .
Taky když mi někdo volá a telefon je někde jinde než já Sony ho najde a přinese , když chci něco dát mamině nebo tátovi a nechce se mi tam jezdit tak to prostě strčím Sonymu do tlamy a on jim to odnese - a funguje to i obráceně J
Je to můj nevětší kamarád , chodí se mnou do školy , do kina na keramiku , blbnout ven , k doktoru no prostě všude.
Tuhle se mi táta ptal jestli a za co bych Sonyho vyměnil - řekl jsem mu že bych ho nevyměnil za nic na světě .Honza .
5.Tomáš Stebel a Zaack
Tomáš je osmiletý klučina, který je rád za každou pozornost a neustále si ji vyžaduje. Bydlí s rodiči a sestrou v Havířově. Má kombinovanou formu DMO a je plně odkázán jen na to, co mu umožníme prožít. I přes své těžké tělesné postižení se zajímá o vše co se kolem děje. V Zakovi našel společníka, který ho téměř všude doprovází a nabízí mu spoustu podnětů a nových zážitků. Trpělivě a hlavně s velkou ochotou u něho leží při canisterapii a ještě raději se nechá Tomíkem rozmazlovat při dobývání dobrot, které u něj najde. Hned ráno ho přivítá, doprovodí do školy, pomáhá mamince s každodenní péči, přinese a podá téměř vše a je nepostradatelný i při přenášení Tomíka z auta domů do 4 patra, při podávání všeho co mamince upadne, hlavně klíčů od bytu.
Zak nám život obohatil určitě všem. Přišli s ním povinnosti, ale i legrace. Tomíka zaručeně rozesměje, když na nás z nudy bafne, vynucuje si pozornost a chce si hrát. Je to hrozně nakažlivé. Oba by si do nekonečna hráli s balonky. Díky Zaka určitě Tom tráví víc času venku, je uvolněnější a má víc důvodu k radosti. Moc Vám všem za kamaráda do pohody i nepohody děkujeme. Neustále nás překvapuje svým elánem, ochotou a radostí s jakou plní všechna naše přání a my rádi splníme ty jeho. ( sepsala mamina)
6. tým Skalka Jakub a Kája ,
Dovedností asistenčního psa Káji využívá náš syn Jakub Skalka. Pocházíme z malé vesnice na severní moravě, Mořkova.Pejsek je pro syna dobrým společníkem, a protože má Kuba při svém postižení hlavně problémy se stabilitou, využívá Káju k podpoře při chůzi. Kája doprovází syna i do školy, je s ním i v době vyučování.
Představila tým maminka
7.tým Křiváková Denisa a Vicky
Denisa Křiváková je z Protivína
Vicki pomáhá Denisce k překonání nepříznivé životní situace, je upoutaná na invalidní vozík. Pomáhá jak po fyzické (podává a nosí věci, otvírá dveře, zhasíná a rosvědcuje světla) tak i hlavně po psychické stránce. Do života Denisky přinesl Vicki více radosti a tím vlastně i radost celé rodině. Slova maminky
8.tým -Ládík Mareš a jeho šikovný společník Vajt,
Ládík s Vajtem žijí v Podluhách u Hořovic.Ládík má od narození DMO. Ve Vajtovi objevil velkého kamaráda který je mu stále na blízku. Pro Ládíkovi rodiče a 14 letou sestru Pavlínu je Vajt velký pomocník. Otvírá dveře,podávárůzné pomůcky a spadlé věci. Skvěle dokáže Ládíkovi sundat oblečení. Všem moc pomáhá a Ládík má konečně kamaráda,který se mu stále věnuje. Všichni ho máme rádi a už si to bez něj nedokážeme představit. Jsme za něj moc vděční.
9.tým Alexandra Al - Mashgari a Axa,
Saša se představila:
Já a moje asistenční fenka Axa bydlíme ve Frýdku – Místku
Vždy jsem měla ráda zvířata a obzvlášť pejsky. K 10 narozeninám jsem dostala malého, Boloňáčka a byla jsem moc šťastná. Když jsem v lázních viděla asistenčního psa a dozvěděla jsem se co vše je schopen udělat a jak pomáha tak jsem si moc přála abych mohla mít takového pomocníka a tím bych moc ulevila babičce co se o mě stará, měla bych pomocníka a kamaráda. Můj sen se splnil, Dostala jsem Axu. Která mi moc pomáhá, já se cítím dnes samostatnější a také vyzrálejší.Jsem moc šťastná a také samostatná.Jen mě mrzelo, že mi ho nechtěli povolit ve škole .Moje nejkrásnější historka s Axou: Když jsem šla s Axou a Aldim( druhý pejskem) ven tak se mi Aldi i s voditkem vyškubnul a Axa mi Aldiho za to voditko přitáhla a podala. Aldi byl z toho v šoku
10.Beátka Chylíková a šikovná společnice J ADA
My Chylíkovi jsme čtyřčlenná s Adou vlastně už pětičlenná rodinka. Táta Eduard s mámou Renatou a dvěma dcerkami Beátkou a Terezkou. Bydlíme v rodinném domečku na Vysočině v malebné vesničce Dolní Heřmanice.
V roce 2005 se nám narodila první dcerka Beátka. Byl to náš nejšťastnější den až do doby, kdy nám bylo sděleno, že Beátka bude mít těžký život. Diagnostika zněla DMO.
Od ledna 2010 do naši rodiny přibyla ADA . je to černá fenka labradorského retrievera. Od doby co je ADA s námi doma, je život pro Beátku veselejší a spokojenější. ADA je pro Beátku veliký přítel a hlavně šikovný společník. Pomáhá s otvíráním dveří, nošením předmětů a také s vysvlékáním oblečení, které má Beátka na sobě. Ze všeho nejvíc má Beátka ráda její olizování na puse, na dlaních a na nožičkách, kdy dochází k uvolňování svalového napětí. Součástí logopedického cvičení je masírování patra a úst, ale Ada toto všechno zvládá přirozeněji a o to účinněji. Beátka začíná totiž více mluvit, což je pro nás vždy zázrak. Ale nesmíme zapomenout i na hry, kdy ADA nosí Beátce různé předměty a další a další jejich společné aktivity v neposlední řadě i jejich společné procházky.
Věříme, že ADA je tu s námi spokojená. Samozřejmě bylo zapotřebí nějakých menších změn v chodu naší domácnosti a životosprávy, ať už jde o venčení nebo pořízení většího auta atd. Ale v porovnání toho, co ADA dává Beátce to jsou pouze maličkosti.
ADA je hlavně velký pracant. Tomu nejvíce vděčíme rodině Tomášů, kteří ADU naučily a vycvičily všemu potřebnému, abychom s její pomocí pomohli zvládnout život naší dcerky ale i celé naší rodiny, ale také sponzorům, kteří financovali její výcvik
11. Vojtík Svoboda a šikovný společník Honza.
Vojtík Svoboda má 6 let. Bydlí v Zubří na Vysočině a chodí do běžné mateřské školy s asistentkou. Vojta se narodil s ortopedickou vadou nožek a postupně se přidávaly další diagnózy a opoždění psychomotorického vývoje. Nejzávažnější poruchou, se kterou se potýká, je výrazně váznoucí expresivní složka řeči, tzn. že přestože dobře rozumí a chtěl by se vyjadřovat, nedokáže mluvit. Má horší koordinaci pohybů a s tím souvisí i zhoršená jemná motorika.
O asistenčního psa pro Vojtíka jsme požádali asi před dvěma lety. Představovali jsme si, že by v něm získal spřízněnou duši, psího kamaráda, o kterého by se staral, který by ho třeba i “rozmluvil“ a postupem času by se s jeho pomocí stal samostatnějším.
V polovině ledna letošního roku jsme se jeli seznámit s Honzou a po čtyřech dnech jsme si ho mohli vzít domů, protože Honza už je zkušeným asistentem, který jen změnil klienta. Honza si rychle zvykl, bylo vidět, že touží opět po „své“ rodině. Vojtíka doprovází do školky, dělá mu „polštář“, podává věci. Vojta chystá Honzovi krmení, „dává mu povely“, češe ho a učí se ho vodit na vodítku. Moc rád si nechává od Honzy „umývat“ ruce a Honzovi dává z ruky odměny - do té doby Vojtík nechtěl nikomu dát nic do pusy. Zlepšila se mu jemná motorika, dostává do rukou větší cit. Honza byl s námi i na třítýdením pobytu v dětské léčebně v Boskovicích, kde do té doby žádnou zkušenost s asistenčním psem neměli. Moc se nám tam líbilo a Honza tam udělal všem psím asistentům výbornou reputaci.
S Honzou se stále sžíváme a je pro nás opravdu šikovným společníkem.
12. Matěj Moch a šikovný společník Pěťa
Matějovi je 17.let, je postižen DMO, je z Kravař
V Péťovi jsem našel především kamaráda(společníka)kterých u mého postižení moc nemám chodím sice do školy kde jsou kamarádi s takovým postižením jako já ale doma jsem především jenom s mamkou mam sice bráchu Vaška který už vyrostl a má svoje kamarády.Péťa mi dělá společnost celý den pomáhá mi ze svlékáním,podávání věcí a jejich hodně protože mi často něco padá,otevírá dveře když mě mamka veze na vozíku doprovází mě do školy.Odpoledne semnou polohuje a zahřívá nohy,které jsem měl vždycky studené a ztuhlé.Od té doby co je semnou jsem ještě neměl epi.záchvat.Je to velký pokrok,jsem šťastný že ho mám.A moc děkuji všem co se o to zasloužily.Ahoj Matěj s rodinou a Péťa.
