Výstava sochaře a kreslíře Jiřího Beránka nazvaná „Tvář za oknem“ představí od středy 4. března v Univerzitní galerii v plzeňské Jungmannově ulici autorovy kresby prostorově instalované. Plochá kresba zde má evokovat existenciální iluzi a vzbuzovat v pozorovateli otázku, zda vůbec „jsme či nejsme“.
Prof. Jiří Beránek absolvoval v roce 1972 Akademii výtvarných umění v Praze - ateliér prof. Vincence Makovského a ateliér prof. Karla Lidického. Je členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. V roce 1991 získal stipendium Jakson-Pollock Krasner Foundation New York. Své objekty instaloval do církevních prostor i exteriérů v Čechách i v zahraničí (zde jmenujme např. instalaci objektu v pařížské čtvrti La Défense). Žije a pracuje v Kolodějích u Prahy.
Prof. Beránek patří ke generaci, která nastupovala v první polovině sedmdesátých let. Brzy se stal jednou z nejvýraznějších osobností našeho sochařství. V jeho tvorbě se prosazuje expresivní vyjádření, monumentální cítění a smysl pro jasné uspořádání skladby. V ní spojuje dokonale ovládané řemeslo se ztvárněním představ vycházejících z pozorování přírody a pochopení procesů, které v ní neustále probíhají. Dosahuje napětí v neustálém prorůstání vnitřního a vnějšího prostoru. Své objekty a instalace, směřující k abstrakci, citlivě je zasazuje do zvoleného prostředí. Do jeho díla se promítá hluboké pochopení různých uměleckých epoch. Jiří Beránek přirozeně navázal na odkaz minulých generací, ale přitom vychází především z přímého poznání současné skutečnosti. Jeho důrazný sochařský rukopis silně působí i na některé osobnosti mladší generace.
