Již téměř dva týdny trvá zimní příprava prvního týmu Gambrinus ligy. Tréninkové dávky polykají viktoriáni jak v areálu Městského stadionu ve Štruncových sadech, tak na hřišti v Luční ulici. Kromě toho si v sobotu odskočili k přípravnému utkání do Domažlic, kde zvítězili nad divizní Jiskrou 4:0.
„První dva tři týdny jsou opravdu těžké. Program je náročný, ale nezbývá než se s tím poprat. Musí to být,“ uvědomuje si šestadvacetiletý slovenský zadák v barvách Viktorie Miloš Brezinský. Přestože je tréninková náplň náročná, mohly být prý tréninky ještě těžší. „Díky tomu, že jsme se už od patnáctého prosince připravovali individuálně, dá se říci, že to nejtěžší období začíná pomalu finišovat.“ Únava se pomalu ozývá a tak mnoho chutí do dalších aktivit není. „Maximálně zajdeme mezi tréninky na oběd, na kafe. Hodinku si odpočineme a jde se na druhý trénink. A večer? To člověk přijde domů a lehne do postele. Spánek je nejlepší regenerace.“ Začíná se pomalu blížit doba, kdy bude příprava protkána více zápasy a dostane se i na přírodní trávu. „Tak to je pochopitelně příjemnější. Jak ty zápasy, při kterých také nabíráte kondici, tak především to, že budeme na přírodní trávě.“
Na přírodní trávu se těší i Martin Ticháček. „Ani já nepatřím mezi fanoušky umělé trávy. Vím, že to musí být, ale nemusím ji.“ V čem je tedy z pohledu brankáře největší rozdíl mezi přírodním a umělým povrchem? „Umělka je o hodně rychlejší, nemůžete se pořádně zapřít. Je to náročné na třísla a každý pád bolí mnohem více než na přírodní trávě.“ Liší se nějak příprava brankářů od hráčů v poli? „Myslím si, že je to stejné. Možná není tolik běhání, ale zase sebou musíme třískat na zem a na té umělce je to dvakrát tak těžší jak na normální trávě. Takže bych řekl, že to máme stejně náročné.“ Příprava zahájila třetího ledna, jaké byly ty úvodní dny? „Musím říci, že hodně těžké. Trenér se s námi moc nepáře, nic neodpustí. Ale věřím, že to bude pozitivní.“
Během loňského podzimu si Ticháček prošel těžkým obdobím, kdy jej v srpnu vyřadilo ze hry bolestivé zranění. Čekala jej rekonvalescence a tím pádem i tréninkový deficit. Vnímá s ohledem na to zranění letošní přípravu jako důležitější? „Zcela určitě ano. Ale když jsme měli dovolenou, celý měsíc jsem na sobě pracoval. Musím jen zaklepat, zranění je v pořádku. Snad vydrží zdraví a vrátím se do podzimní formy.“ K týmu se závěrem týdne připojí Martin Fillo, mezi oběma hráči prý již proběhla nějaká komunikace……… „Přebral jsem funkci pokladníka a tak jsem mu volal, aby se připravil, že zápisné nebude mít levné. Tak se na něj už těším,“ směje se.
„Je to náročné,“ snaží se vyloudit na tváři úsměv další z fotbalistů polykajících tréninkové dávky, únava z dopoledního tréninku je však patrná. „Trénujeme druhým týdnem a únava se začíná projevovat. Jen aby nebylo ještě hůře.“ Hřiště nebo posilovna. Jaký trénink by raději volil Jiráček? „Určitě na hřišti, kde jsme s balonem, což je přijatelné. Jsme přeci fotbalisti, nebo alespoň hráči kopané, jak s nadsázkou říká Pavel Horváth, takže volba hřiště je jasná.“
