Společnost Palis Plzeň z Kokořova u Třemošné se chce zhruba po 15 letech stát opětovně největším tuzemským výrobcem dětských hřišť. Jejich výrobu v posledních letech utlumila, protože rozšířila své portfolio o dřevěné domy a na hřiště neměla čas. Nyní chce dětem dluh vrátit. Zjistila ale, že musí dát svým výrobkům nový tvar, novou myšlenku a ještě více se soustředit na bezpečnost.
„Na dětská hřiště se kladou tři základní požadavky. Jedním je, aby bylo hodně různorodých hracích prvků, které dokážou na nějaký čas dítě zabavit. Dalšími podmínkami je bezpečnost a odolnost. Ta je myšlena proti opotřebení i proti vandalům,“ říká jednatel společnosti Palis Jaromír Eisman.
Hřiště, které tyto požadavky splňuje, se v pondělí 31. května slavnostně otevřelo ve vnitrobloku Motýlí – Liliová v druhém plzeňském obvodu. Vzniklo na místě jiného hřiště společnosti, které už bylo starší a nebylo by efektivní jej opravovat. Navíc bylo morálně zastaralé. „Pravidelná jarní technická kontrola odhalila uhnilé nosné kůly. Proto jsme rozhodli o postavení nového hřiště. Oslovili jsme stejného výrobce. Nové hřiště dodal do 14 dnů. Stálo necelých 400 tisíc korun,“ uvedla Jana Kolářová z odboru životního prostředí Úřadu městského obvodu Plzeň 2.
Hřiště má oficiální název Prales. Zdobí jej plastiky palmového listí a exotických zvířat, jakými je opice, hroch, lev nebo žirafa. Kromě oblíbených zvířat známých z filmu Madagaskar jsou na hřišti skluzavky, různé prvky k lezení (lana, úchytná oka, žebříky, tyče pro ručkování, lávky, roura) a různé průhledy. Na vývoji hřiště spolupracovaly tři pražské sochařky v čele s Lucií Nepasickou, které samy mají dítě, a dokážou tak doporučit nejvhodnější prvky.
Podle Eismana se za posledních deset let hřiště výrazně proměnila. „Dříve se nejčastěji dělaly věžičky s lávkou, žebříkem a skluzavkou. Jenže to dítě párkrát sjelo a přestalo ho to bavit. Také se používaly obyčejné plasty a dřevěné prvky se dělaly ze smrku. Dnes se využívají odolnější materiály. Hodně pracujeme s lepeným modřínem,“ popisuje Eisman. Větší důraz se klade i na bezpečnost prvků. Tu upravuje norma. „Dříve žádná nebyla, takže se hřiště dělaly podle nejlepšího svědomí výrobců a zadavatelů. Dnes je ale přesně stanoveno například, z jakého materiálu musí být dopadová plocha, když je hrací prvek v určité výšce. Nebo je popsáno, jak velké musí být úchyty pro lezení, aby tam třeba děti nemohly strčit hlavu,“ dodává Kolářová.
V druhém plzeňském obvodu vzniklo od roku 1994 zhruba 35 dětských hřišť. Životnost je zpravidla 10 let. Mnohá se tedy už nahrazují či opravují. Nová vznikají už pomaleji. Zhruba jedno až dvě ročně. Stávající se ale dovybavují. Přibývá pružinových houpaček a v poslední době i hrací prvky pro dospělé. V obvodu byly v posledních dnech nainstalované například šlapadla, která využívají senioři.
Díky dotaci od magistrátu ve výši 17 milionů budou letos v obvodě přibývat zábavní prvky rychleji. A nejen ty. „Peníze dále využijeme k obnově parkových úprav, k nákupu odpadkových košů či laviček a preciznějšímu úklidu,“ doplňuje starosta obvodu Lumír Aschenbrenner.
