Před několika dny se plzeňským ekologům podařilo na Plzni-severu odchytit na půdě zemědělského objektu (kravína) okroužkovanou sovu pálenou. "Sova byla šetrně odchycena za účelem okroužkování, přičemž na noze už ornitologický kroužek měla. Ten byl odečten a pálenka opět vypuštěna na místě, kde zimovala," říká Jana Saghianová z dobrovolného spolku ochránců přírody.
Ve skutečnosti se jedná o velice zajímavé zjištění, neboť sova pálená byla původně kroužkována ornitologem panem K. Porachem zhruba 80 km od místa odchytu (zimování) před 179 dny jako jedno ze sedmi mláďat kroužkovaných na hnízdě v budce (sovníku) u obce Peruc (Louny). Díky odchytu a odečtení ornitologického kroužku máme další cennou informaci o biologii tohoto zajímavého druhu, který z naší přírody v minulosti téměř vymizel.
Něco málo o sově pálené:
Sova pálená je považována za naši nejhezčí sovu. Je nápadná svým pravidelným srdcovitým závojem bílé barvy, který tvoří „obličej“ sovy. Spodní stranu těla má žlutavě krémovou, shora je šedohnědě pálená a jakoby postříkaná malými perlovými kapičkami.
Zjistit přítomnost sovy pálené je obtížné, přestože sídlí a hnízdí v nejrůznějších lidských stavbách. Přes den se ukrývá na půdách, ve stodolách nebo v kostelních věžích a na lov se vydává jen v noci.
Její potravou jsou zejména hraboši a myši. Proto je sova pálená velmi užitečný pták. Na populačních cyklech hraboše polního závisí dokonce i její rozmnožování. Může tak zahnízdit 2krát i 3krát ročně nebo naopak při nedostatku hrabošů nehnízdí třeba vůbec.
Sova pálená patří mezi ohrožené druhy. Na snižování její početnosti mají vliv změny v krajině, používání pesticidů v zemědělství i nárůst silniční dopravy. Na stavu populace sovy pálené se také velmi výrazně podílejí dlouhé a chladné zimy, kdy sovy nejednou v mrazech hynou zimou či hladem, když se nemohou pod sněhem dostat k potravě. Proto je velmi důležité věnovat zvýšenou péči hnízdištím sovy pálené a vytvářet jí nové možnosti k usídlení.
