Je to pět let od doby, kdy se Šumavou prohnal orkán Kyrill. V lesích Národního parku Šumava dosahoval v nárazech rychlosti až 170 km/h. Způsobil rozsáhlé škody na lesních porostech a padlo mu za oběť kolem jednoho milionu kubíků dřeva. To byl ale jen začátek. O dotvoření kalamity se postaral kůrovec.
Celkem asi 217 tisíc stromů bylo v lesích Národního parku Šumava ponecháno bez zpracování. Toto osudové rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka zapůsobilo na šumavské lesy jako časovaná bomba.
„Nezpracované polomy se staly zdrojem šíření lýkožroutů smrkových do okolí, s ohledem na množství ponechaných vývratů a zlomů došlo v období po Kyrillu k největšímu rozvoji podkorního hmyzu v novodobé historii Šumavy. Těžby napadených stromů již v roce 2010 překonaly historické maximum a dosáhly hodnot nejvyšších za celou dobu existence Národního parku Šumava. I v lesích ponechaných samovolnému vývoji došlo k odumření statisíců dospělých smrků,“ uvádí Petr Kahuda, odborník na ochranu lesa Správy Národního parku Šumava. V lesích Národního parku Šumava se tak v letech 2008 až 2009 vykácelo historicky nejvyšší množství kůrovcem napadených stromů.
„Zatímco v roce 2006 se v šumavských lesích zpracovalo necelých 27 tisíc kubíků kůrovcem napadeného dříví, tak v roce 2010 už to bylo 347 tisíc kubíků,“ uvádí mluvčí parku Pavel Pechoušek.
Větrná smršť nejvíce zasáhla vrcholové partie národního parku Šumava. „Zejména hraniční hřebeny od Plesné v západní části parku, okolí Ždánidel a Poledníku dále směrem na Modravu, na jihu národního parku, pak na vrcholech v okolí Českých Žlebů a Stožce – zde zejména na Trojmezensku,“ jmenuje Tomáš Fait, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava, který má lesy v šumavském parku na starosti.
Přibývá i souší
Od roku 2007 kůrovec napadl a usmrtil 2 500 000 vzrostlých a zelených smrků. „Plocha smrkových souší v bezzásahových oblastech za toto období narostla o 3000 ha, za stejné období bylo v zásahových částech Národního parku Šumava vykáceno na 4000 hektarů lesa," říká náměstek ředitele NP Šumava Jiří Mánek.
Výskytu kůrovce nahrává i nevhodné druhové složení šumavských lesů. Na postupné změně druhové skladby lesa zaměstnanci pracují. Během podzimu bylo v šumavských lesích vysázeno 400 tisíc sazenic. Většinou buků jedlí.
Kůrovcem napadené lesy, ale znamenají i zvýšené bezpečnostní riziko. „Správa parku musí každoročně řešit nebezpečí, které vyplývá z velkého množství odumřelých smrků ohrožujících bezprostředně návštěvníky parku, pohybující se na turistických trasách,“ uvádí Petr Kahuda.
Určitě se zvýšilo i riziko požárů. Od orkánu Kyrill se díky ponechání množství nezpracovaných polomů kůrovcová gradace rozšířila na další lesní porosty s následkem jejich odumření. Vzniklé souše samozřejmě představují i zvýšené požární riziko. „Kdyby došlo k jejich vznícení, což vzhledem ke stovkám tisíc turistů, kteří v létě na Šumavu vyrazí, není vůbec vyloučeno, byla by likvidace požáru velice náročná,“ uvádí náměstek Tomáš Fait.
Na současný stav kůrovcem napadených lesů upozorňuje i odborná lesnická veřejnost. „Objektivní letecké a satelitní snímkování i plošná, dlouho před veřejností zatajovaná lesnická inventarizace, ukazují topografický střed Šumavy jako prostor bez vzrostlého zeleného lesa, který je na všech stranách obklopen prosychajícími porosty. Tzv. „zelená střecha Evropy" se tak paradoxně stala největším bezlesím na původně lesní půdě. S miliony vzrostlých stromů zanikla patrovitá struktura a biodiverzita ekosystémů v nadzemním i půdním prostoru a byly narušeny klimatické, hydrologické, půdoochranné a ekologické funkce,“ uvádí Milan Lstibůrek z České zemědělské univerzity v Praze.
Nepřirozených změn souvisejících s uschlými lesy si všímají i meteorologové. Antonín Vojvodík má na Šumavě 7 meteorologických stanic, všechny jsou schválené Českým hydrometeorologickým ústavem v Praze a jeho hodnoty na ČHMÚ zahrnují do celonárodních statistik. Jedna z meteorologických stanic stojí na Březníku u Modravy, lesy v jeho okolí patří mezi nejpostiženější.
Z naměřených údajů je s postupným mizením zeleného lesa patrná na Březníku velká změna. „V o mnoho kratší době nad Březníkem roztává sníh. V souvislosti s usycháním lesa a narušením jeho okrajové hradby kolem planiny na Březníku tu jsou znatelně teplejší noci. S pozvolným oteplováním se samozřejmě zvedá i velmi nízká průměrná teplota planiny na Březníku,“ uvádí Vojvodík.
