Již za pět a půl hodiny si dnes připomeneme smutné výročí našich novodobých dějin. Před šestatřiceti lety totiž hodinu před půlnocí na 21. srpna vtrhly první jednotky armád Varšavské smlouvy v čele s vojáky Sovětského svazu do Československa a zastavily tak demokratizační proces, který zde probíhal od jara. Už následující ráno byla většina našeho území v rukách okupantů. Tankové a motorizované jednotky překročily bez problémů hranice a v úderných kolonách se černou nocí valily do českého vnitrozemí. Na letišti v Praze mezitím přistávala těžká vojenská dopravní letadla. Plzeň pak obsadily jednotky, které vtrhly do země přes Krušné hory. Tyto dramatické události ale už nic neříkají dnešní mladé generaci. "Nechci si tipnout. Já nevím, fakt ne. Nevím," prohlásil 17letý mladík. Stejně hovořil i jeho kamarád: "Nemám žádnou představu o 21. srpnu." Kromě Sovětského svazu se útoku na Československo zúčastnili také vojáci Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska a Bulharska. Z prvních třech zmíněných států a také z území dnešní Ukrajiny mířilo do českého vnitrozemí kolem sto čtyřiceti pěti tisíc vojáků. "Do bývalé Československé republiky přijelo celkem 6 300 tanků, 2000 děl a 800 letadel. A šlo celkem asi o 28 divizí celkem. Z čehož 9 divizí, tedy jedna třetina byla v Západočeském kraji," uvedl ředitel Městského archivu v Plzni Jaroslav Douša. Plzeňané se snažili nenáviděným vojákům jejich pobyt ve městě co nejvíce znepříjemnit. Ze zdí domů strhávali cedule s názvy ulic, aby je co nejvíce zmátli. Také odmítali mužům v uniformách dát napít a mladí cizinci svírající v rukách kalašnikovy jen kroutili hlavou nad tím, že je obyvatelstvo nevítá jako osvoboditele. I proto jednadvacátý srpen zůstal v paměti především starším lidem. Podle dochovaných dokumentů věnovali okupanti zvláštní pozornost západním Čechám. "Je zajímavé, že si především pojišťovali západní hranici s tehdejší Spolkovou republikou Německo. A že například v Domažlicích byli před polednem sovětské tanky. Projely městem a jeli rovnou na hraniční přechod," řekl Douša. Nejen osvobozování, ale i krádeže a rabování bylo součástí okupačního tažení. Mnozí lidé totiž na vlastní oči viděli nákladní auta sovětské armády, jejichž korby byly napěchovány například kradenými koberci.
