Zhruba před šesti lety v souvislosti s pátráním po pravdivosti legend o utopeném americkém vozidle jeep či tanku Sherman z druhé světové války na dně Košuteckého jezírka, se podařilo nynějšímu pracovníku Národního památkového ústavu v Plzni Davidu Růžičkovi zjistit, že na rozdíl od legend o utopené vojenské technice na dně Košuteckého jezírka spočívá soška, tvořící kdysi výzdobu parku. Ten byl ve 30. letech 20. století vybudován právě v prostoru současného jezírka. Text vyšel v rámci badatelova seriálu Plzeňská tajemství uveřejněném v Plzeňském deníku.
Od počátku se badatel snažil vyhledat tým potápěčů ochotných k průzkumu, což se podařilo na podzim roku 2009, když oslovil potápěče plzeňského klubu OSAC. Po té prostřednictvím zaměstnance plzeňského ÚMO 1 pana Miroslava Brabce došlo ke kontaktu se starostou příslušné městské části panem Jiřím Uhlíkem. Za přispění těchto dvou mužů i celé řady zaměstnanců ÚMO 1 se podařilo zahájit akci určenou k zajištění a následné záchraně sošky.
ÚMO 1 se postaral o archivní průzkum, prověření legislativy i zajištění ostrahy sošky. "Jednalo se o logický krok, neboť soška byla v minulosti vztyčena v rámci akce podporované a ošetřené městem Plzeň - vybudování parku v letech 1935 až 1937 za starostenství Luďka Pika," vysvětluje Růžička.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni přislíbilo pomoci s konzultacemi na odborné rovině, jako je návrh postupu při zajištění, vyzdvižení a následném ošetření sošky. Týmem ochotných potápěčů dobrovolníků, kteří se ve svém volnu a na své náklady uvolili k průzkumu dna Košuteckého jezírka byli členové plzeňského klubu potápěčů OSAC v čele s předsedou panem Jaroslavem Hudcem, který pak vedl oficiální jednání mezi klubem a institucemi. Technickou a metodickou stránku potápěčského průzkumu vedl pan Petr Leitner. Jako první sošku na dně hmatem v bahně poznal a vyvázal lankem potápěč Vladimír Levý.
Pomoc s lokací možné polohy andělíčka pomáhali zajistit také pamětníci z řad košuteckých a boleveckých rodáků pánové Gustav Kepka a Jaroslav Lang. Pan Gustav Kepka s posádkou potápěčů vyrazil na jezírko dokonce na gumového člunu, aby ukázal přibližně místo, kde mohla být utopená soška.
Potápěčům z klubu OSAC se pak v sobotu 3. října 2009 kolem poledne podařilo sošku na místě lokalizovaném pamětníky nalézt. Odpoledne byl proveden ještě zkušební ponor, kdy soška i ponořené části původního soklu byly opatřeny bójemi uvázanými pod hladinou, aby nebyla přilákána pozornost nenechavců a zároveň se usnadnily další práce.
Při ponoru 10. 10. 2009 potápěči pod hladinou Košuteckého jezírka úspěšně simulovaně odzkoušeli pod vodou vyvázání sošky a sloupového podstavce, vyzdvižení do hloubky asi 2-3m a přesunutí ke břehu na dosah ramene jeřábového manipulátoru.
Na sobotu 7. 11. 2009 potápěči z klubu OSAC připravují vyzdvižení sošky ze dna jezírka. Program z části určený také veřejnosti počítá s vyzdvižením načasovaným na 13:00. Potápěči připravují tyto práce: Na dně zajistí uchycení sošky a její vlastní vyzdvižení na břeh i vše spjaté s krátkou prezentací sošky, její zadokumentování, následně pak přemístění na transportní vozidlo, po němž bude následovat přeprava na místo uložení, kde bude sošce věnována další péče.
Součástí této fáze záchrany sošky bude rovněž prezentace pro veřejnost během samotného vyzvedávání sošky. Během této operace proběhne také křest nově vydané knihy (29. 10. 2009) Davida Růžičky nazvané Plzeňská tajemství, kde je zachycena historie znovuobjevení informací o andělíčkovi.
Hlavní a nejatraktivnější část celé procedury vyzdvižení sošky je, jak již bylo uvedeno, očekávána dne 7. 11. 2009 ve 13:00. Potápěči samozřejmě zahájí přípravy akce s potřebným časovým předstihem.
Vedle sošky i jejího podstavce byl s pomocí pamětníků ještě potápěči objeven pamětní nápis vytesaný do skály a připomínající okolnosti i dobu vzniku někdejšího parku, který se později postupně proměnil v jezírko, i osoby se vznikem parku spojené. Zmíněni jsou nezaměstnaní, kteří park budovali v rámci programu nouzových prací, významná osobnost předválečné Plzně, starosta Luděk Pik, jemuž město vděčí za svůj rozvoj, i městský zahradník Valentin Čoček, autor projektu parku.
Text pamětní desky: „Budováno/ nezaměstnanými/ 1935 – 1937/ za starostenství / Luďka Pika (dochováno zlacení písma)/ projekt.- V. Čoček“.
Podobný a dodnes zachovaný park navrhl Valentin Čoček také do bývalého lomu v Plzni-Lobzích.
Stručná historie jezírka:
Soška, představující andělíčka, tvořila součást výzdoby parku, který byl v časech hospodářské krize ve 30. letech 20. století zřízen v prostoru bývalých Doubkových kamenolomů v prostoru dnešní Plzně - Košutky. Park, navržený Valentinem Čočkem, městským zahradníkem, využíval pro své založení státní příspěvek na nouzové práce, což posloužilo k podpoře nezaměstnaných Plzeňanů, podílejících se v rámci programu nouzových prací na výstavbě parku určeného k oddechu veřejnosti.
Park byl slavnostně předán veřejnosti 6. listopadu 1937 za účasti tehdejšího významného plzeňského starosty Luďka Pika i nejrůznějších dalších delegací spjatých se vznikem parku. Park využíval hluboký kaňon vzniklý činností bývalého lomu. Kaňon vycházel do osady Košutka. Park byl díky svému přetvoření z někdejšího lomu hojně lemován skalami a skalnatými plošinami. Součástí výzdoby parku byla soška andílka na kamenném sloupu. Okolo byla různě rozmístěna odpočívadla. Součástí parkových úprav byly i lavičky a tzv. alpinové úpravy. Na dně lomu se nacházela dvě jezírka a plánovalo se rovněž jejich přemostění.
Postupně se ale začal projevovat vliv sílících okolních pramenů a do roku 1940 voda na dně areálu značně stoupla. Místo pak bylo čím dál častěji využíváno jako koupaliště. Po osvobození Plzně americkou armádou bylo jezírko využíváno jako zásobárna vody pro americká stanoviště a břeh jezírka lemovaly cisternové vozy, čerpací vozy a návěsy se zařízením pro úpravu vody. Zde zřejmě došlo také ke zrodu legend o utopeném jeepu či spadlém tanku US Army. Připomeňme, že šlo o pouhé legendy.
Základní informace o nalezené sošce:
Andělíček – soška - by měl být cca 120 cm vysoký z neznámého materiálu (uvažovalo se o pískovci či betonu, což byl materiál typický právě pro periodu vzniku areálu původního parku) a stával na asi 2 m vysokém žulovém či pískovcovém soklu. Do vody se měla soška i se soklem zřítit snad někdy v 50. letech 20. století. Při potápěčském průzkumu konaném po objevení sošky týden následně v sobotu 10. října 2009 se podařilo pořídit fotografie sošky a vyhodnotit její stav. S výjimkou zřetelného poškození na pravé části obličeje sošky se jinak vážnější poškození nepodařilo zaznamenat. Hmatem bylo ověřeno, že soška má dokonce kompletní a neolámané všechny prsty. Potápěči nebyli schopni upřesnit materiál, z něhož byla soška zhotovena. Shodovali se, že ze všeho nejvíce se zdá, jako by šlo o kámen s tenkou vrstvou betonu na povrchu. Pokud jde o materiál i další zajištění sošky a jaké kroky je nutno dále podniknout, v této chvíli probíhají konzultace s restaurátorem. Dne 16. října 2009 byli všichni účastníci projektu vyzdvižení a záchrany sošky účastni schůzky v kanceláři starosty ÚMO 1 pana Jiřího Uhlíka. Zde byly vyhodnoceny dosavadní poznatky, zhodnoceny informace a upřesněn další postup vedoucí k záchraně sošky.
