Na zámek Kozel v současnosti míří řada znalců a milovníků umění, aby navštívili unikátní dvojici výstav spřátelených výtvarníků, někdejších spolužáků a hvězd výtvarné scény, sochaře Olbrama Zoubka a výtvarnice Jitky Válové. Účastníci vernisáže před pár dny získali jedinečnou možnost pobesedovat s oběma hvězdami, které zazářily na výtvarné scéně zejména v šedesátých letech a nově i po roce 1989. Více, než osmdesát návštěvníků vernisáže dychtivě viselo na rtech oběma umělcům, sedících na zvýšených křeslech, podobných panovnickým trůnům, uprostřed pódia v jízdárně zámku Kozel.
Besedu, která rychle získala neformální charakter, vedl Mgr. Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně.
Ti, kdo na vernisáž dorazili, se tak mohli dozvědět zatím soukromá tajemství, že záda bronzové sochy Krista od profesora Josefa Wagnera vystavené v jízdárně zámku – jako součást trvalé expozice plastik 19.století z fondů Národní galerie Praha - byla modelována podle Olbrama Zoubka. „Šel jsem jednou přes dvůr školy jen tak v tričku a profesor Wagner mě zastavil, aby si podle mých zad udělal náčrtek k soše, na kterou se právě teď dívám,“ poznamenal vesele z kozelského pódia sochař. Jitka Válová zas pohovořila o nejsoučasnější inspiraci svých litých kreseb, vážné hudbě. S nadšením zatleskala také mladé cellistce Sylvě Jablonské, která svou interpretací klasických autorů navodila slavnostní atmosféru vernisáže. I když Jitku Válovou těší udělené pocty, 30. června 2010 získala čestný doktorát honoris causa na VŠUP Praha - školy, na které studovala spolu s Olbramem Zoubkem, přiznala, že přece jen se stoupajícím věkem uvažuje o hodnotách přece jen z hlediska jiných priorit, než tomu bylo dříve. Moderátor vernisáže Václav Malina pak připomněl nejen roli sester Válových, zvaných familiérně Válovky, v kontextu české výtvarné scény, ale vše kořenil i cennými poznatky a osobními vyznáními, která jen dokreslovala, co práce sester Válových v oblasti nové figurace a dalších ryze moderních postupů znamenala například pro Malinovu generaci.
Fakt, že na vernisáž přijeli milovníci děl obou autorů nejen z Plzně a okolí či z Prahy, ale třeba i z Brna nebo slovenského Komárna, svědčí, jak moc je tvorba obou někdejších spolužáků a významných představitelů české výtvarné scény – Olbrama Zoubka a Jitky Válové – atraktivní pro publikum milovníků výtvarného umění. To podtrhuje i fakt, že se vernisáže zúčastnil a oběma autorům poblahopřál i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Ten je mimochodem znám jako milovník kultury a historických památek. V minulosti několikrát poskytl záštitu akcí konaným na hradě a zámku v Horšovském Týně, zcela neformálně se účastnil programů klasické hudby na zámku v Manětíně apod.
Po prohlídce expozice grafiky s komentáři autorky, Jitky Válové, následovala přestávka s drobným občerstvením. Další skvělá příležitost se účastníkům vernisáže naskytla v podobě komentované prohlídky instalace soch Olbrama Zoubka na nádvoří zámku Kozel. Autor osobně hovořil o inspiračních zdrojích jednotlivých soch i dalších zajímavých souvislostech. Zmíněn tak byl nejen osobní život Olbrama Zoubka a jeho blízkých, ale také inspirace řeckou či keltskou mytologií, apod. Kruhová instalace soch, řazených víceméně v chronologickém pořadí vzniku, odráží prakticky celý autorův život, včetně dilemat, s nimiž se musel během tohoto života vypořádat. Zajímavě tak převedl reálie antických dramat do každodenního života současného člověka na jakési obecné rovině poplatné pro všechny doby a všechna staletí.
Skutečnost, že instalace Zoubkových soch patří k jeho nejlepším vůbec zazněla během akce opakovaně. Je pravdou, že měřítkem i rozmístěním skulptury báječně korespondují se zámeckým objektem i mírou intimity, kterou jim poskytuje zámecké nádvoří.
Zde je nutno vyzdvihnout také snahu správy památkového objektu zámek Kozel a tamějšího kurátora výstav Zdeňka Skály, kteří se po léta snaží promyšleně budovat vysoký standard kulturní image památkového objektu, ať jde o programy zaměřené na klasickou hudbu, tak pořádané výstavy. Není tedy divem, že se milovníci výtvarného umění na zámek Kozel rádi vracejí a památkový objekt se tak dostává do středu zájmu jak veřejnosti, tak samotných výtvarníků, jako jedno ze zajímavých center doplňujících nabídku celorepublikové výtvarné scény.
