Ve věku 84 let zemřel po těžké nemoci dlouholetý sólista plzeňské operety Karel Tišnovský. Řekla to mluvčí Divadla J. K. Tyla v Plzni Eva Ichová.
"Ztrácíme v něm velkou osobnost, která vstoupila už během svého života mezi legendy našeho divadla," uvedla.
Karel Tišnovský se pro plzeňskou operetní scénu rozhodl v roce 1950. Vytvořil na ní více než dvě stovky výrazných jevištních postav. Například Hraběte Luxemburga, Gabriela v Netopýrovi, Villona v Králi tuláků, Ferdinanda de Champlatreux. "Patřila mu postava Barinkay v Cikánském baronovi, Vejvara v Otci Kondelíkovi a ženichu Vejvarovi," uvedla Ichová.
Nejmilejší rolí se pro něj vedle Dona Quijota v Muži jménem La Mancha stal profesor Higgins v muzikálu My Fair Lady, za jehož ztvárnění získal v roce 1967 Cenu dramatických umělců. "Nemůžeme opomenout ani jeho osudový titul, Nedbalovu Polskou krev," dodala.
Tišnovský jako Bolo Baranski vstoupil poprvé do Uranie, v Plzni ho potkala celkem v pěti uvedeních. Čtyřikrát ztvárnil Bola a jednou Popiela. Poslední dvě inscenace v letech 1986 a 1992 také režíroval. Režii si poprvé vyzkoušel v roce 1978, kdy s mateřským souborem nastudoval Zemi úsměvů. Následoval Boccacio (1979) a Netopýr (1980).
Na plzeňských scénách se s ním diváci setkávali i po jeho odchodu do důchodu v roce 1987. "Nezapomenutelným se stal především jeho šarmantní a hluboce lidský Feri-báči v Čardášové princezně z roku 1994," uvedla Ichová. S divadelními prkny se rozloučil jako sluha Bolton při derniéře Pytlákovy schovanky 10. listopadu 2002.
Karel Tišnovský vyrůstal na pražském Žižkově a i přes omezené možnosti studia v době protektorátu absolvoval dvouletou soukromou pěveckou školu. Praxi získal v žižkovském ochotnickém divadle Aktuelní scéna, později ve sboru nuselského Tyláčku a v kabaretu U Šenfloků na Václavském náměstí. Do prvního poválečného angažmá nastoupil v divadle Uranie, z níž odešel do Slezského divadla v Opavě. Následovalo Těšínské divadlo a návrat do Opavy spolu s hostováním v Brně a Olomouci. V roce 1950 se rozhodl pro Plzeň.
