Herec, režisér, zpěvák, recitátor, moderátor, politik, ředitel Plzeňské filharmonie, dlouholetý člen Rotary klubu – tím vším byl v některých obdobích svého života Jiří Samek. Ať už studoval nějakou roli, řešil společenský problém nebo řídil umělecké těleso, snažil se s poctivostí a houževnatostí najít z množiny možností tu nejlepší. A neustále konfrontoval svoji práci s tím, co se dělo kolem něho.
Pocházel z divadelní rodiny. Rodiče hráli u cestující společnosti a on s nimi jezdil po venkovských štacích. Hereckou školu získával v Divadle S. K. Neumanna, v teplickém a šumperském divadle. Před nástupem do Plzně v roce 1967 patřil už k předním hercům Divadla V. Nezvala v Karlových Varech. Respekt si získal hned svou první rolí v Plzni – Johnem Proctorem v Millerových Čarodějkách ze Salemu. Výrazná fyziognomie, dokonalá artikulace, lahodný hlas, ale především tvůrčí přístup k roli z něho udělaly vítaného partnera pro režiséry. K jeho nejvýraznějším rolím patřil Richard Dudgeon v Shawově Pekelníkovi, Scarron ve Svátku Jeho Veličenstva, Karel V. v Povídkách královny Navarrské, Jago v Othellovi, Don Jean ve Strašlivém hodování, Athos ve Třech mušketýrech, Hérostratos ve hře Zapomeňte na Hérostrata, Slim ve hře O myších a lidech, Kreon v Médei, Komisař ve Velké mele nebo Dorn v Rackovi. Prosadil se především jako charakterní herec s velkou psychologickou vynalézavostí a profesionální jistotou. Z komických rolí mu byly blízké především ty, ve kterých mohl uplatnit svůj intelektuální humor. V plzeňské činohře vytvořil do roku 1985 přes 70 postav.
Po pětiletém angažmá v Městských divadlech pražských se v roce 1990 vrátil Jiří Samek do Plzně a nastoupil do souboru operety. Nevstoupil na neznámou půdu. Už v roce 1982 zazpíval obtížnou roli Reného v operetě Hrabě Luxemburk. K postavám vyslovených padouchů, jakým byl třeba Horác v Limonádovém Joovi, přibyly tak roztomilé postavy jako Celestin v Mam´zelle Nitouche. V roce 1997 odešel do penze s celkovou bilancí stovky rolí jenom v plzeňském divadle.
Jiří Samek spolupracoval s rozhlasem a dabingem, na svém kontě má také šestnáct televizních a filmových rolí. Do historie amatérského divadla se zapsaly inscenace Jakub a jeho pán, Ze života hmyzu a Dobové tance, které režíroval v plzeňském souboru Dialog.
Se stejnou houževnatostí a poctivostí se věnoval i politice. V letech 1994-8 byl členem zastupitelstva města Plzně, od roku 1998 místostarostou Městského obvodu Plzeň 1; pracoval v kulturních komisích.
I v době, kdy se aktivně věnoval politice, se vrátil na plzeňská divadelní prkna jako Král Edward IV. v Shakespearově Richardu III. a jako Soudce v inscenaci Královna Margot. Divadlo bylo jeho osudem. Sám prohlásil: „Kdybych dostal šanci žít svůj život ještě jednou, přál bych si ho prožít znovu na jevišti.“
S Jiřím Samkem se naposledy rozloučíme v pondělí 14. září 2009 v 10.00 hod. v obřadní síni Ústředního hřbitova v Plzni.
