Rokycanští ochránci přírody provozují záchrannou stanici živočichů od roku 1990 na území Berounska, Hořovicka a Rokycanska. V této době se více než jindy setkávají se stále vzrůstajícím počtem střetů automobilů s živočichy.
Je to dáno nastávající zimou, kdy z polí mizí zdroje potravy, nastává čas loveckých akcí a živočichové, respektive zvěř je nucena se stěhovat do klidnějších prostředí. Střetnutí motorového vozidla s živočichy ohrožují nejen populace živočišných druhů, ale i zdraví nebo život samotného řidiče a jeho spolujezdců. I přesto, že dosud nemáme přesné údaje o výši ztrát a škod, ke kterým dochází na silnicích, obrázek si často uděláme sami, když potkáme rozježděné zbytky živočichů na silnicích.
Nejčastěji to bývají ježci, kuny, lišky, zajíci, ale vyjímkou nejsou i jiní, podstatně větší a vzácnější živočichové. A to ještě nevidíme všechny, neboť podstatná část zraněných živočichů odchází mimo dosah silnice, kde pomalu končí svůj život. Kromě těchto živočichů je usmrceno i velké množství drobných ptáků, kteří se stávají potravou predátorů, kteří okolí silnic vyhledávají.
V případě střetu živočicha s vozidlem však nedochází jen ke škodám na rozmanitosti přírody, ale také k velkým materiálním škodám, které mnohdy končí i smrtí řidiče či spolujezdců. Je to především v těch oblastech, kde se vyskytuje větší zvěř, např. dančí, černá a jelení. Střety s velkými živočichy však nejsou záležitostí jen České republiky, ale v podstatě celé Evropy. Snaha o řešení situace vychází nejen ze strany ochránců přírody a myslivců, ale i samotných účastníků silničního provozu, i když tato opatření jsou velice nákladná. I u nás se proto v poslední době začínají objevovat ploty, především kolem dálnic či rychlostních silnic. Používají se však i různá optická, akustická i pachová opatření, aby zabránila střetům. Nicméně účinek ne vždy bývá spolehlivý. V místech, kde se ve větší koncentraci vyskytuje zvěř, bývají řidiči upozorněni i výstražnou dopravní značkou „ pozor zvěř „.
Je pochopitelné, že dnešní uživatel honitby – zpravidla myslivecké sdružení, které je zatíženo placením nájmu, úhradou vzniklých škod apod. by si jen ztěží mohlo dovolit stavět ochranné ploty proti vbíhání zvěře na silnice, je tato povinnost při výstavbě dálnic přesunuta na investora. Bohužel ne vždy je vyžadována účastníky stavebního řízení. Dodatečná výstavba oplocení je pak velice problematická a vyžaduje řadu složitých jednání. "Přesto lze tvrdit, že oplocení význam má a minimalizuje ztráty, i když je třeba se věnovat dalším opatřením, které sníží atraktivitu nebezpečného místa. Proto se je třeba vyvarovat umisťování přikrmovacích zařízení do blízkosti silnic, neměly by se zde zakládat ani remízky či políčka pro zvěř. Dobré také je, když je kolem silnice vysekaný pás, aby komunikace přímo nenavazovala na les. Zvěř je na těchto obnažených místech ostražitější a řidič má větší přehled," říká šéf rokycanských ochránců přírody Pavel Moulis.
Situace kolem silnic je však daleko složitější. Především zvěř drobná, u nás převažující bažant, se často při vyšší sněhové pokrývce soustřeďuje kolem silnic. Tato zvěř a nejen ona, totiž nemůže být delší dobu bez přístupu k zemi. Vyhledává proto místa bez sněhu. Zajíce a zvěř srnčí zase přitahuje sůl, která se používá. V blízkosti silnic roste v některých případech i celá řada stromů vhodných k okusu, např. jabloně, hrušně či jeřáby. Za plody těchto stromů se vydávají i drobní ptáci. Dravci a sovy putují k okrajím silnic za hlodavci, které přitahují zbytky trav nebo se přiživují na zvěři, která skončila pod koly aut. Svou významnou roli hraje i skutečnost, že asfaltový povrch silnice je brzy suchý a teplý. To přitahuje především hmyz a následně jeho požírače. V případě, že je dlouhotrvající sněhová pokrývka jsou ztráty na zvěři velmi vysoké. V jarním a letním období zase dochází k obsazování teritorií a tedy k větší migraci živočichů a hustá síť silnic se stává živočichům velmi nebezpečnou záležitostí.
Někdy se však setkáváme s řidiči, kteří zvěř oslňují, záměrně na ni najíždějí a posléze si usmrcenou zvěř přivlastňují. V tomto případě je možné mluvit již o pytláctví. V případě střetu vozidla se zvěří, nevoláme-li Policii ČR k vyšetření dopravní nehody, je nutné tuto zvěř odevzdat mysliveckému hospodáři dané honitby nebo kontaktovat záchrannou stanici živočichů. Její pracovníci se o zraněného živočicha postarají nebo jej předají myslivcům. Pokud však zvěř zůstane mrtvá na silnici, měl by ji uklidit ten, který zde myslivost provozuje nebo silničáři. Na mnohých místech to již funguje a sami účastníci dopravní nehody či vyšetřující policisté volají myslivecké hospodáře. V případech, kde se kontakt na myslivce nepodaří získat, většinou pomocnou ruku podávají pracovníci záchranných stanic živočichů, kteří jsou sdruženi v Národní síti záchranných stanic. Tento ojedinělý projekt pokrývá celé území české republiky a bližší informace o něm lze nalézt na www.zachranazvirat.cz
"Na silnicích hynou každoročně tisíce volně žijících živočichů. Proto se snažme tento neradostný trend svoji ohleduplnou jízdou změnit. Ušetříme si tím nejen živé tvory v přírodě, ale i řadu dalších nepříjemností spojených s vyšetřováním. Mějme to na mysli až usedneme za volant a vydáme se po krásách naší vlasti," uzavírá Moulis.
