Stále se něco děje. Letošní sezóna se z pohledu zvířecích záchranářů z Plzně vymyká všem těm předešlým. "Pár věcí se přece jen snad podařilo, a tak posílám ve stručnosti malý vzorek toho, co se u nás na stanici děje a odehrává," líčí její šéf Karel Makoň a popisuje jednotlivé zásahy:
Adopce káně lesní do náhradního hnízda.
Našli ji zhruba před dvěma týdny kousek od Plzně v polesí mezi Trnovu a Tatinou na Plzni – severu. Ležela v lese na zemi ve vysoké trávě a maliní. Kolem ní i na ní bylo poměrně hodně much, neuměla ještě ani pořádně chodit, natož pak létat. Jednalo se o mladou káni lesní, pravděpodobně shozenou i s hnízdem po těžbě dřeva. Když volali, že káni našli, byl jsem na opačném konci kraje a podle popisu situace i stavu ptáka jsem je požádal, aby mládě zajistili a odvezli domů, kde si ho budu moci večer převzít. Zároveň jsem je však požádal, aby řádně označili lokalitu nálezu, kdyby bylo potřeba mládě na lokalitu vrátit zpět.
Pták byl však vyhublý a plný parazitů, jeho rekonvalescence si vyžádala několik dní, a tak jsme následně než k návratu na lokalitu přistoupili raději k jistější adopci. Přesněji řečeno, přistrčili jsme mladou, ještě nevzletnou káni do jiného hnízda k přibližně stejně starému mláděti. S adopcí kání lesních máme poměrně dobré zkušenosti, a tak věříme, že tento způsob návratu volně žijícího živočicha zpět do volné přírody vyjde i v tomto případě. Vše ukáží následné kontroly lokality, které bude třeba provést v následujících dnech.
Zvláštní poděkování patří panu hajnému Jiřímu Blovskému ze Zruče, se kterým již několik let spolupracujeme zejména při kroužkování a monitoringu volně žijících ptáků. Ten totiž náhradní hnízdo kání našel a tím adopci umožnil.
Kosí bratři
Je to hlavně zásluha naší členky a kolegyně Martiny Půtové, její maminky, babičky a vlastně i všech těch, kteří se již třetím rokem vzorně starají o všechna ta nalezená a leckdy i zbytečně donesená ptačí mláďata. Jsou to většinou případy zničených hnízd, vyvedených mláďat či ptáčat donesených kočkou či psem. I letos jich u Půtů měli víc než dost a jejich dokrmování věnovali poměrně hodně svého volného času. V péči měli i dva kosí bratry - na přiložené fotografii s Milošem Paiskerem ml. Oba dva byli z psem zničeného hnízda a po dokrmování u Půtů ještě pár týdnů pobíhali ve voliéře u nás na stanici. Tady se od svých starších kolegů naučili létat, hledat potravu a připravovali se na vypuštění zpět do volné přírody. Opravdu se pak jednalo o dva samečky, kteří byli okroužkováni a vypuštěni na vhodnou lokalitu s dostatkem přirozeného krytu i potravy. Kos černý dnes obývá hlavně zahrady, zahrádky a zástavbu. Ne vždy však má štěstí, a tak ročně řešíme na stanici 5 – 20 mláďat, přičemž zhruba kolem poloviny se jich podaří odchovat a vypustit.
Příprava na adopci.
Na adopci se již druhý týden připravují i mláďata čápa bílého z Dolního Žandova. Zatím je však vše ve fázi přípravy, neboť letošní úspěšnost hnízdění a počty mláďat na hnízdech čápů bílých v celé ČR jsou opravdu špatné. Stále proto čekáme na lepší počasí i kondici těchto dvou čapích mláďat. Na fotografii si můžete prohlédnout jak taková příprava na adopci probíhá a jak mláďata prospívají a rostou. Náhradní hnízda máme již vytipována a počítáme, že tak do týdne, bude možno mláďata k náhradním rodičům a sourozencům přistrčit. I v tomto případě má adopce svá pravidla a podmínky. Za dobu naší činnosti jsme tímto způsobem adoptovali přes 40 čápů bílých i černých a dosáhli poměrně slušných výsledků. Více se dozvíte z další zprávy o celkovém průběhu letošní adopce čápů bílých z Dolního Žandova.
