Jak se zdá, nový program ekologické výchovy plzeňských zvířecích záchranářů „Hlasy jara“ zaujal. Denně navštěvují 1-3 mateřské školy a sem tam i nějakou školu základní.
Tentokrát vsadili na hlasy zvířat (nahrávky), obrazové karty (barevné fotografie formátu A3) a samozřejmě živá zvířata (aktuální pacienty). Dětská fantazie a reakce dětí jsou naprosto úžasné. "Začneme všeobecným povídáním o jaru, kvetoucích stromech, zelené trávě, sluníčku a mláďatech. Výklad proložíme písničkou J. Uhlíře a Z. Svěráka – „Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy ....“ a pak se připravujeme na hypotetickou vycházku do přírody. Vezmeme si pořádné boty, koženou brašnu, dalekohled, notes a tužku, svačinu a pytlík na odpadky. Společně se pak „jako“ vydáme na vycházku z města (zástavby) přes pole a louky až k rybníku a do lesa. V lese se už stmívá, a tak slyšíme i hlasy sov, všechno si vždy ukážeme na kartě a jdeme zase zpět domů, do města či vsi. Cestou zachráníme kosici zamotanou do nitě, najdeme malého zajíce, na kterého samozřejmě nesaháme, zavoláme záchranáře k poraněné labuti u rybníka, sebereme odpadky a odchytíme živou kavku s poraněným křídlem. Mezitím pozorujeme, posloucháme a povídáme si cca o 40 druzích volně žijících ptáků (slavík, křepelka, čáp, skřivan, kos, hejno vrabců, labutě, datel, výr, stehlík, divoké kachny atd.). Na závěr si pustíme do uzavřeného kroužku malé zajíce a znovu zopakujeme, že na malá mláďata se venku v přírodě nesahá! Úplně na konec přichází na scénu náš výr Kuba a uděláme nějaké společné fotografie," popisuje program výuky šéf záchranné stanice Karel Makoň.
Podle něj je naprosto úžasné sledovat děti, jak to všechno prožívají. Nemají vůbec žádný problém skočit z obrazové karty do reálné hry a nadchnout se pro každou akci. "Jako si od nich beru housku pro labutě, společně sbíráme odpadky, voláme na linku 112, posloucháme hlasy a přikládáme na oči rádoby dalekohledy. Přitom ve skutečnosti konkrétní pomůcky mám pouze já a oni sedí na zemi či židličkách. Největší úspěch má však zapojení živých zvířat do výuky. V půlce vycházky vyndám z proutěného košíku živou a skutečně poraněnou kavku. Děti jsou tak konsternovány, že některé mi nevěří, že je živá :-). Krmíme-li pak malé zajíce, není problém jim všechno pěkně vysvětlit. No a vzít si výra na rukavici mohou vždy na závěr jen ty, co nejvíce věděly a znaly," dodává Makoň.
Přiložené fotografie z MŠ Kyšice hovoří zcela jasně. "Dětem se program líbí a my jsme samozřejmě rádi, že jsme je zase trochu jiným způsobem a zábavnou formou snad i trochu poučili," uzavírá Makoň.
