Venkovní teploměr ukazoval slabých 8-10 st. C a noční teploty klesaly až k nule. Podzimní sychravé počasí, sem tam přeháňka, o teplotě vody v našich řekách raději ani nemluvě a pouze blázen by se v tuto dobu šel do přírody vykoupat. To by ale nesměla být uprostřed řeky Mže kousek od jezu pod Malesicemi v rybářském vlasci zamotaná a uvězněná potápka malá. Tato poměrně vzácná potápivá kachnička byla původně objevena hlídkou městské policie ze Skvrňan, která zde honila pytláky. Při pochůzce u řeky si zcela náhodně všimli divné kachničky, plácající se uprostřed řeky. Potápka malá měla v pravém křídle zaseknutý velký rybářský háček s osmi metry utrženého a zacuchaného rybářského vlasce. Ten se při jejím pohybu pod hladinou zamotal do vodní trávy a kdyby ji policejní hlídka nenašla, určitě by se tam vyčerpáním utopila. Po převzetí telefonické informace vyjel k případu pracovník Záchranné stanice živočichů v Plzni Miloš Paisker.
Bydlí kousek od Malesic, řeku dobře zná a byl tam nejrychleji. Ten však neměl ani člun, ani brodivé holinky, a tak se zcela dobrovolně a odvážně vysvlékl do trenýrek s tím, že pro kachničku dojde přímo doprostřed řeky. "Konec konců, už do telefonu policisté avizovali, že tam určitě není velká hloubka a že vyšší brodivé gumovky budou stačit. A opravdu jeden metr hloubky tam byl, ale maximálně jeden metr od břehu a zbývajících pět metrů musel kolega k potápce doplavat," líčí šéf stanice Karel Makoň. K tomu všemu se mu kachna potopila, a tak se Paisker musel potopit na dno, aby zachytil vodní trávu a vylovil vlasec. Naštěstí vše dobře dopadlo a celý zmrzlý přivezl poraněnou potápku k ošetření na stanici. "Zde jsme jí háček z křídla vyoperovali, pro jistotu aplikovali antibiotika, okroužkovali a zhruba po hodině potápku pustili zpět do volné přírody," doplňuje Makoň.
Až po vypuštění potápky na řeku Berounku se Miloš přiznal, že ve studené vodě měl chvílemi docela nepříjemné problémy. Přece jen nepatří zrovna k otužilcům a pobyt ve studené vodě mu působil dýchací i teplotní problémy. Každopádně jak říkal, nebylo jiného zbytí, kdo ví, jak dlouho by se tam ještě chuděra plácala a jet na stanici pro loď by bylo zbytečné zdržení, které mohlo mít nepříjemné následky. „Mimo jiné jsem si zkusil, co vydržím a městští strážníci by mě snad v případě nouze z vody vytáhli“, řekl M. Paisker.
