JAK JSEM V PADESÁTI SLOŽILA BOBŘÍKA ODVAHY

JAK JSEM V PADESÁTI SLOŽILA BOBŘÍKA ODVAHY - aneb, když malý hlásek přepere ten velký hlas

SEO UNIWEB

Pracovala jsem do půl dvanácté v noci. S pocitem hodně odvedené práce jsem sklapla noťas, hodila rychlo očistu a skočila do pelechu. Vrnící klubíčko se hned na mě vrhlo a už mě unášelo do říše snů.
.
A NAJEDNOU! Jsem si sedla, srdce v krku, oči vytřeštěné do tmy! Malý hlásek šeptal..."šššš, žes nevypnula tu troubu na parcele? šššš s tím kuřetem?.."
.
Logiku! "Klid," říká velký přímý hlas, "vždycky všechno děláššššššššššš automaticky, jistě jsi to vypnula!"... opět ulehám do peřin. "šššš..Nedělej to, za chvíli Ti shoří garáž i novostavba a chudák pes uvnitř taky!"
.
Opět sedím! "Ne, jistě ne, už by jeli hasiči", uklidňuji se velkým statečným hlasem. Prali se spolu a já to po 15 minutách vzdala. Kouknu na budík, je 0.30 hodin. Vstanu, najdu základní oblečení. Klíče. Mobil, čelovka. Jde vůbec? Tlačím spínač, na podruhé se rozsvítí. SUPER! Vypínám ji. Nic, svítí dál, tak znova, nic? Asi na 14. pokus čelovka zhasne. Vyběhnu ven na parkoviště. Ajajajaj! Narváno všude, před mým autem 10 cm jiné, za mnou asi 15 cm. ty jo, to než vybrejkuju, bude ráno!
.
Prdím na to, jsem statečná žena, jdu pěšky! "šššššššššš Kolem hřbitova?" šeptá ustrašený hlásek! Statečně si odvětím: "Pf! Je mi padesát, mě nic nerozhodí a navíc - mrtví neubližují! To jen živí, jdu!" Rychle kouknu ke hřbitovu a dodám si v duchu, vždyť tam jsou i lampy! A mám čelovku, do kapsy si dám kámen. (Nevím, proč mě to napadlo). Ťapu kolem hlavní hřbitovní zdi a když docházím k poslední lampě, najednou se zvedne vítr, rozševolí všechny stromy kolem, ze země se zvedá listí a mě husina ježí všechny chlupy! "ššššššš, vidíš, straší tu, bububu!" navádí mě ten hlásek posměváček!
. NE! "Přece tu jednou budu bydlet, jak to budu dělat za zimních večerů, až půjdu večer z práce?" Jdu dál, míjím poslední lampu, zahýbám za hřbitov, tma jako v pr... pytli! Zapínám čelovku, nic. Podruhé, nic, podesáté nic, po patnácté, blik, hurá, svítí!
. Oddychla jsem si. Malý kužel světla osvěcuje asi tak dva metry čtvereční, do kterých najednou skočil stín snad pětimetrový s rohy na hlavě!!!!!!!
.
Umírám! Srdce stojí, v kalhotech divoko! Naštěstí jsem večer byla na velké, díky prázdným střevům jsem vyvázla s důstojností. BLBEJ ZAJÍC! Od kdy jsou u hřbitova metroví zajíci? Co tam vlastně dělají a žerou?
. Běžím, na stavbu to mám asi 100 metrů, ale já radši běžím, všude začínají štěkat psi. Rozsvítilo se okno u sousedů, říkám si - zavolají policajty? To bude síla, až mě zatknou na vlastním pozemku :-) Odemykám garáž, rozespalý pes zavrčí a pak zmateně hmouří oči, jako by nevěřil, co tam dělám. Letím k troubě, jasně, vypnutá. HM. Jo. Omlouvám se psovi za probuzení, odcházím, zamykám. No, kolem hřbitova nejdu, ne a ne! Prodlužuji si cestu a jdu druhou stranou přes východní sídliště. Mám skvělý čas v rychlochůzi. Doma sundavám věci a hádejte?
.
Čelovka. Mrcha, zase nejde vypnout, vztekle ji jdu zavřít do lednice. Najednou si uvědomuji, co dělám. Vyndám ji. Mačkám, mačkám , asi po pětadvaceti pokusech zmírá. Mám pocit, že jsem ji uškrtila. No, to má za to, říkám si pomstychtivě a jdu spát. Rozespale ještě mňouknu, až přijde moje kočičí lékařka. Čuchá mi k obličeji a říká, neboj COVID Tě nedostane, Ty umřeš na strach a hysterii... uf. za čtyři hodiny vstávám.

Dobrou noc!
.
Snad jsem vás rozesmála..

.


https://www.youtube.com/watch?v=_GqolKubUtE&ab_channel=AnettDebustrol
 

Autor: Martina Sihelská Článek může obsahovat komerční sdělení.

weby uniweb

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
Západočeská galerie v Plzni

Hlavní zprávy

 

čez zprávy 2018
seo uniweb