Na tom, že děti patří domů, a ne do domova se shodneme asi všichni. I přesto u nás žije stále mnoho dětí mimo svoji vlastní rodinu. Důvodů bývá hned několik. Biologičtí rodiče nemohou, neumějí a leckdy se ani nechtějí postarat o své ratolesti, pro které tak jednou z možností, jak prožít šťastné dětství, bývá institut pěstounské péče. Být pěstounem si často nezadá s úkoly komiksových hrdinů, kteří při svém náročném a dlouhodobém poslání nezřídka potřebují podat pomocnou ruku. A právě pro ně je tu organizace Rozum a Cit, která těmto superhrdinům pomáhá už více než 20 let. Podpora náhradní rodinné péče a pěstounství je však spojena s mýty a předsudky.
Mýtus č.1: Dětem v ústavní péči přece nic nechybí.
Na rozdíl od ústavní výchovy, kde vyrůstá okolo 8 tisíc dětí v kolektivním prostředí a pečující „tety“ se tady střídají, je principem pěstounské péče rodina se stálým náhradním rodičem nebo rodiči. Život tady se tak podobá životu v běžné rodině, takže dítě může zakusit zcela přirozenou atmosféru domácího prostředí a odnáší si naučené vzorce chování pro fungování v běžné rodině.
Každé dítě má právo vyrůstat v rodině. Kromě jídla a oblečení potřebuje totiž náruč jednoho stálého člověka, který se o něj dokáže postarat a má jej rád. Děti si potřebují vytvořit pevnou citovou vazbu jako zásadní součást svého života a šťastné budoucnosti. Bohužel, to sebelepší dětský domov nedokáže.
Mýtus č. 2: Výchova dítěte v pěstounské péči se ničím neliší od výchovy vlastních dětí.
Děti v náhradních rodinách prožívají šťastnější život, mají vzory v chování, jsou sebevědomější, dokážou lépe navazovat vztahy a v dospělosti se začlenit do společnosti. K takovému cíli však vede trnitá cesta pěstounů a svěřených dětí. Vychovávat dítě v pěstounské péči znamená čelit těžkým tématům. Opožděný vývoj v důsledku zanedbané výchovy, týrání, zneužívání, smrt rodiče, rodič ve výkonu trestu, zdravotní znevýhodnění, duševní poruchy, menšinové etnikum.
Mýtus č. 3: Pěstounské děti jsou problémové a nezvladatelné
O náročnosti mise jménem pěstounství není pochyb. Psychika náhradních rodičů dostává slušně na frak, někdy propadají bezmoci. Stává se, že najednou nemají dost času na své koníčky a přátele, dosud fungující rodinný systém je vzhůru nohama. Ačkoli procházejí přípravami, s mnohými specifickými projevy v chování dětí se poprvé setkávají až ve chvíli, kdy už u nich dítě vyrůstá. Právě tady nastává bod zlomu. Bojovat dál, ale jak? Nepřecenil jsem své síly, opravdu na to mám?
Okolo 200 dětí ročně musí z pěstounských rodin odejít, protože pěstouni péči nezvládnou. V jiných rodinách situace visí na vlásku. Daleko víc je ale těch, kde se dítě stalo opravdovým členem rodiny a jeho specifické problémy se daří překonávat. Kde leží klíč k úspěchu?
Podpora, informovanost a vzdělávání v konkrétních oblastech. Včasné rozpoznání, že se právě v této rodině něco děje, a okamžitá nabídka cílených a adresných aktivit. „Základní pomoc pěstounským hrdinům se skrývá pod tzv. doprovázením. Náhradní rodičovství s sebou nese úskalí a témata vyžadující odbornou pomoc. Klíčový pracovník je s rodinou v intenzivním kontaktu, nejméně jednou za dva měsíce osobně (jinými kanály pravidelně), postupně zjišťuje konkrétní potřeby rodiny a úzce spolupracuje s pracovníkem OSPOD dítěte. Naši sociální pracovníci a další odborníci zodpovídají dotazy pěstounů, pomáhají pochopit a řešit specifické projevy dítěte, zajišťují pravidelné vzdělávání náhradních rodičů, asistují při kontaktu s biologickou rodinou dítěte a sestavují plán práce s dítětem,“ říká Daniela Kuhnová, výkonná ředitelka organizace Rozum a Cit.
Rozum a Cit, z.s.
Rozum a Cit je nezisková organizace, která více jak 20 let pracuje s ohroženými rodinami a zároveň podporuje a rozvíjí myšlenku náhradní rodinné péče v České republice. V rámci svých služeb provází náhradní rodiny a klade důraz na komplexnost práce s nimi. Cílem činnosti je vytváření provázané struktury podpůrných aktivit pro pěstounské rodiny a děti vyrůstající v náhradní rodinné péči. Aktivity organizace směřují k průběžné profesionální podpoře pěstounských rodin, úzké spolupráci s místními odděleními sociálně právní ochrany dětí a při své práci vychází z individuálních plánů ochrany dítěte.
Organizace je jedním ze zakládajících členů Asociace Dítě a Rodina, která sdružuje respektované neziskové organizace působící v oblasti práce s rodinou. V současné době poskytuje Rozum a Cit služby 220 pěstounským rodinám v rámci Prahy, Středočeského a Plzeňského kraje.
Více na www.pestouni-rac.cz
